Pracujeme do roztrhání těla

Omlouváme se všem, že jsme se na tak dlouho odmlčeli, ale upřímně, neděláme tu teď nic zas tak zajímavého. Toronto máme obšlápnuté 3x dokola nic nového nám zatím nenabídlo a na delší výlet za město zatím nemáme penízky ani čas. Oba pracujeme, nakupujeme, vaříme a jíme a neustále počítáme, jak dlouho tu ještě musíme zůstat, abychom měli dost našetřeno na to naše cestovatelské dobrodrůžo.

 S prací je to tu vůbec zajímavé. Ne netu je tolik inzerátů jak urgentně hledaj lidi na ty nejnižší pozice - uklizečky, umývače nádobí, pomocníky zedníků, umývače oken atp. Ale i tak byl problém práci najít, občas mají nároky pro nás zarážející a o výběru ani nemluvě př. ruský jazyk nutností, aj neni tak duležitá hlavně mluvte hindi, nejen řidičák ale i vlastní vůz nutností... Jako že se někdo neozve, dobře to se stane i v ČR, ale aby někdo hledal lidi do továrny nebo na stavbu s tím, že nutností je, si sebou přinést pracovní oděv, bezpečnostní boty, rukavice a helmu?! Nebo hledají mechaniky, opraváře, tesaře, vždy z poznámkou, že mají mít své vlastní nářadí a ochranné pomůcky? - to snad má dát zaměstnavatel ne? No hoši kutilové schválně, kdo s vás, by si vzal do práce vlastní nářadí, aby mu to tam někdo poztrácel, olemtal barvou, nebo tak? Nebo na rozvoz pizzy pouze s vlastním vozem, nebo doručovací služba hledá cyklisty (pouze s vlastním kolem) Nemluvě o samotném výběru, když už se nám někde ozvali. Hodně jsme zkoušeli umývače nádobí s tím, že to může dělat každý a hodně jich hledaj a nečekali jsme nutnost kvalifikace, ale to jsme se teda spletli :-) Někde chtějí 2 roky praxe na stejné pozici, někde naštěstí ne, tam jsme poslali životopis, bylo nám řečeno, ať ho přinesem osobně (to je tu časté, apply in person - jako aby si vás hned při žádosti prohlédli!) potom následuje pohovor někdy hned, někdy tam musíte znovu, pozor na umývače nádobí pohovor s šéfkuchařem a ještě jeho zástupcem nebo managerem restaurace a dotazy typu: proč jste si vybral/la zrovna naši restauraci? Rádi bychom, aby naši zaměstnanci měli k podniku nějaký vztah....prosím? Pochopíme to při výběru šéfkuchaře, barmana, managera, ale umývače nádobí a uklízeče kuchyně?! Nemluvě o tom, že při odpovědi na jejich inzerát jsme kolikrát ani netušili, o jakou restauraci se vlastně jedná, protože to ani neuvedli...Nejvtipnější bylo, když Evče při pohovoru na dishwashera naznačili, že její životopis je pro tu pozici příliš dobrý a oni se obávají, že jim brzo zdrhne za lepší prací... Evča se bránila, že se neni třeba bát, že jí nikdo lepší práci nedá, když má vízum jen na rok....no to si moc nepomohla, hoši protáhli obličeje, jako, že tím pádem víc jak rok nezůstane a to se jí ani nevyplatí zaučit a že by jako chtěli někoho na delší dobu (na umývání nádobí????), a to netušili , že Evči záměr je zůstat 2 měsíce :-) co by jako nechtěli, navíc, kdo jako jde do toho, dělat umývače nádobí s tím, že to bude dělat nafurt? Nebo Kájovi naznačili, že na žádanou pozici nemluví dost dobře anglicky - to jako s těma hrncema bude pěstovat květomluvu nebo jak?
Při žádání o to uklízení, měla Evča dvoukolové výběrové řízení včetně testu z angličtiny - takové výběrové řízení neměla ani když nastupovala v Praze do kanceláře! Trošku se děsíme dalšího shánění, ale prozatím jsme rádi, že to první máme snad uspěšně za sebou a oba pracujem :-)

Kájik pracuje s pokrývači a to krom víkendu téměř denně, pokud zrovna neprší a jsou zakázky. Zpočátku to vypadalo nevalně, pracoval jeden den, pak dlouho pršelo a byla tu ta velká voda, pak zase den a řekli, že dokud nezavolají, tak nic a po týdnu šel opět do práce, ale od té doby už to vypadá líp a pracuje min. 3 dny v týdnu a to prosím žádné šolíchání, na stavbě se maká ;-) Kája nám přijede domů jako zkušený pokrývač - "dokonale vytrénované tělo, posedlost dokázat všechno na světě a nervy se kterejma nepohne nic, kam se na mě hrabou všichni horolezci, já jsem pokrývač!" :-) Zatím je ale utahaný jako kotě a spálený na škvarek. Pracuje ale s místníma a placený je každý pátek. Mzdu si vlastně žádnou jako nedomluvili, ale tak hlavně že platí ;-) v přepočtu na odpracované hodiny to dělá tak 12-13 CAD, zpočátku to bylo kolem 11. Každý den vstává v pět hodin ráno, Evča většinou s ním, aby mu pomohla se vypravit a pak se jde dospat :-) Do práce to má tak 45 min. pěkně pěšky na metro a pak na konečnou a tam ho vyzvedne šéfik autem a jede se makat. Jsou na něj hodný a občas dostane i nějaký ten mls od zákazníků jako limču, kolu nebo "cuc na kládě v čokoládě" :-)

Evča pořád pracuje tam co od počátku v Canada Suites a to 3-4 dny v týdnu. K tomu si našla druhou práci na půl uvazku v St. Lawrence Residence & Suites. Druhý  podnik je na starém městě, ale 20min pěšky dál od první práce. Je to velký barák plný pokojů, kde je Evča jediný údržbář, klíčník, úklid, pradlena a uvaděčka do pokojů a to vše za nižší mzdu než v prvním zaměstnání a ještě si ji musela usmlouvat - majitel a šéf je pro změnu nějaký arab a Evča se zatím nerozhodla, zda ji sere nebo jí nevadí. Platí prý jen jednou za měsíc a to vždy pátého, což je tu dost neobvyklé a Evča zatím vyčkává, zda v srpnu svou první výplatu vůbec uvidí :-)  První týden tam byl opravdu náročný, vypadalo to, jako by se tam od občanské války neukllízelo....Pravidelně sem chodí 3 dny v týdnu - pondělí, středa, sobota od 14:30, někdy předtím vezme ještě krátkou šichtu v té první práci od 11 do 14 někdy v té nové zůstane dýl a tak má týdně 20 nebo až 45 hodin, prostě jak kdo potřebuje :-)

Proto také máme nového člena party, protože jít pěšky v 30°C do jedné práce, z ní běžet další půl hoďky do druhé a pak jít pěšky hodinu zpátky a ještě cestou nakoupit a po příchodu uvařit, je na jednoho už dost, tak má Evča kolo :-) Kolo vysloužilé ale pojízdné za cenu řekněme přiměřenou....u nás by za 60CAD bylo takové kolo neprodejné, ale tady se horší celé zrezlé a kolikrát nepojízdné prodávají i mnohem dráž (zajímalo by nás, za kolik se tu vykupuje šrot, zda je tu cena železa opravdu tak vysoká :-)) Viděli jsme na internetu i osobně pár naprosto zrezlých kol, jako máme na chatě v kůlně s tím, že bysme museli někomu zaplatit, aby si je vzal a tady se prodávaj i za 200 CAD, neuvěřitelné. Ale když tu měsíční lítačka stojí 128,5 CAD a Evča by využila pouze tramvaj, u které google ukazuje čas cesty stejný jako pěšky a dokonce si to Evča i několikrát sama ověřila. Radši jsme zainvestovali 60 CAD do kola, které je rychlejší a za které se snad při odjezdu ještě něco vrátí a když ne, pořád jsme na MHD ušetřili :-)

Evča si hlavně myslela, že si kolo kupuje za svůj příspěvek na dopravu a tak ho bude mít vlastně gratis, ale jak se dalo čekat, rusáci nezklamali a dané podmínky nechtěli nedodržet. V první výplatě jí chyběl slíbený příspěvek na dopravu. V druhé výplatě, kterou jí dali pozdě, již příspěvek byl, ale snížila se hodinová sazba, takže šek nesouhlasil o 40 CAD, to už Evču dopálilo. Že jí nikdo nic neřekne a automaticky bez jakéhokoliv promiň, chyba, změna, jí daj nižší ček a čekaj co udělá, to se tedy přepočítali a tak se rusák dožil toho, co podle výrazu v tváři Evčiných spolupracovníků asi ještě nezažil. Evča mu zavolala a poprosila o vysvětlení. Poslechla si výmluvy, jak se musel někdo splést a tolik oni jako nováčkům neplatí, pak zas že původně neměl být příspěvek na dopravu a teď je, tak je hodinová sazba nižší, tolik oni prostě nikomu neplatí (nuntno dodat, že momentálně je on-line od nich další inzerát, kde nabízí úplně stejné podmínky, jako Evče :-)), a tak Evča trvala na svém, že to chce prověřit, protože jí bylo slíbeno na hodinu víc + příspěvek na dopravu, šéf jí slíbil, že to teda prověří a dá ještě ten den vědět. Stran šeku se už neozval, ale měl tu drzost Evču na last minute zaměstnat na celý víkend. Když se nic nedělo Evča vzala špatný šek, dala ho zpět do obálky, a připojila dopis, ve kterém šek odmítá, sděluje své pracovní podmínky, které jí firma sama nabídla a trvá na prověření a buď smysluplném vysvětlení, proč se po měsíci její podmínky zpětně mění nebo nový šek! Wow, to je tady asi mega drzost. Ale zaplatit s týdenním zpožděním a míň než bylo domluveno se tu asi jako drzost nebere nebo co. Šéf se sám od sebe stran šeku neozval, po několika telefonátech a sms, kdy ho Evča urgovala se za 5 dní dočkala správného šeku s tím, že si toho má patřičně vážit a ať je na ni slyšet jen samá chvála, když ji tak přeplatili (v překladu "teď po tobě půjdem a jak něco nebude in time nebo 100%, jdeš s prachama dolu :-))

Poznáváme Toronto

Ve volných chvílích, kdy nepracujeme, nebo nás již shánění práce otrávilo a nebaví nás a když zrovna neprší, poznáváme Toronto. Shodli jsme se na tom, že jako turistům, by nám na Toronto včetně ostrovů stačili 2 dny :-) Má pro nás dvě tváře - "historickou" domečky jak z přelomu století a novou skleněnou a plnou mrakodrapů. Nejzajímavější je, jak se obě tváře mísí dohromady a malé cihlové domečky a kamenné historické budovy vykukují spoza skleněných sídlišť. 

Město křižuje pár velkých hlavních ulic plných restaurací a obchodů, kde to opravdu žije, ale jen zajdete do vedlejší nebo souběžné ulice, najdete řadové domky a vilky v klidné zelené čtvrti a najednou, jako byste byli na okraji nebo venkově a ne pár kroků od tepny města. Tak vypadá i naše ulice a ulice v našem okolí, kde ani nejezdí tramvaj vypadají ještě klidněji:

Bydlíme na okraji centra, projít centrum z naší strany na druhou trvá cca hodinu, je to docela rozhlehlé, dalo by se říct, že jádro města se rozkládá mezi přístavem a univerzitou. Na půli cesty v samém středu je CN Tower hned u ní Rogers aréna a malé železniční muzeum. 

U Rogers Areny jsme zastili davy místních fanoušků, právě se schylovalo k zápasu (baseball) a před halou to vypadalo jako na pouti. Atmosféra byl úžasná, veselá, ale pokud vás zajímá co stály lístky, mrkněte na net, my nenašli odvahu se ani zeptat :-)

 Hned u této sportovní haly se nachází malé železniční muzeum. Dříve to zde bylo jedno obrovské kolejiště až k nedaleké Union Station (hlavní nádraží). Nádraží ustoupilo rozkvétajícímu městu a jako torzo zde zbyla točna, pár exemplářů starých lokomotiv, pár starých budov, které v porovnání s mrakodrapy v pozadí vypadají jako železniční model a malá parní mašinka vozící turisty. Kája by se sem nejraději přestěhoval a z miniaturní parní mašinky nemohl spustit zrak:

 Z centra zamíříme na tzv. staré město, staré malé budovy, fontány, restaurace, první pošta, staré kostely, historická tržnice a navazující bývalá palírna, kde jsme byli o prvním víkendu s krajany, toť staré město:

Budova staré tržnice z venku

Budova staré tržnice uvnitř

Cestou zpět kolem vládní budovy k universitě: 

 
Univerzitním areálem se dá veřejně procházet a některé budovy vypadají jako z Harryho Pottera:

Zde je hrubý nástin toho, co jste s námi prošli (kolečko je tam, kde bydlíme)

Zkamarádili jsme se i se zdejší městskou zvířenou. Chudákům vrabčákům bylo takové horko, že to nevydrželi a šli se koupat :-) Veverky jsou tu dost hojné a téměř vůbec se nebojí.

Pohybujete-li se po městě pěšky, jediné značky, které vás zajímají jsou semafory na přechodu pro chodce. Narozdíl od nás nemají červenou a zelenou. Mají bílého běžícího panáčka a ruku na stůj, pod ní nejprve ubíhá odpočítávání, po jeho dobu lze ještě přejít silnici, ale varuje, že za pár vteřin už bude červená:

 
Kdo  může pohybuje se na kole, což je tu nejsnazší a nejdostupnější forma dopravy. Po centru se pohybovat autem nebo tramvají může být někdy zdlouhavější, než jít pěšky. Když jsme si třeba hledali, jak se někam dostaneme google nám našel 2 trasy metrem a tramvají nebo metrem a zbytek pěšky a obě varianty ukazovaly stejný potřebný čas na doražení do cíle :-) Protože se v centru hodně lidí pohybuje na kole, nejsou tu jen časté stezky pro cyklisty, ale také řada obchodů a restaurací má parking na kola stejně jako na okraji většiny chodníků jsou stojany, kam lze připnout kolo, některé exempláře zde odstavené vypadají, jako by je tu někdo umístil na dobro nebo jako levný zdroj náhradních dílů :-) Stojany na kola vypadají různě a u některých si tvůjci opravdu pustili fantazii na špacír:

 

No a tady na závěr, abyste zase neřekli, že jsme se vám nikde ani pořádně nevyfotili :-)