Poznáváme Toronto

Ve volných chvílích, kdy nepracujeme, nebo nás již shánění práce otrávilo a nebaví nás a když zrovna neprší, poznáváme Toronto. Shodli jsme se na tom, že jako turistům, by nám na Toronto včetně ostrovů stačili 2 dny :-) Má pro nás dvě tváře - "historickou" domečky jak z přelomu století a novou skleněnou a plnou mrakodrapů. Nejzajímavější je, jak se obě tváře mísí dohromady a malé cihlové domečky a kamenné historické budovy vykukují spoza skleněných sídlišť. 

Město křižuje pár velkých hlavních ulic plných restaurací a obchodů, kde to opravdu žije, ale jen zajdete do vedlejší nebo souběžné ulice, najdete řadové domky a vilky v klidné zelené čtvrti a najednou, jako byste byli na okraji nebo venkově a ne pár kroků od tepny města. Tak vypadá i naše ulice a ulice v našem okolí, kde ani nejezdí tramvaj vypadají ještě klidněji:

Bydlíme na okraji centra, projít centrum z naší strany na druhou trvá cca hodinu, je to docela rozhlehlé, dalo by se říct, že jádro města se rozkládá mezi přístavem a univerzitou. Na půli cesty v samém středu je CN Tower hned u ní Rogers aréna a malé železniční muzeum. 

U Rogers Areny jsme zastili davy místních fanoušků, právě se schylovalo k zápasu (baseball) a před halou to vypadalo jako na pouti. Atmosféra byl úžasná, veselá, ale pokud vás zajímá co stály lístky, mrkněte na net, my nenašli odvahu se ani zeptat :-)

 Hned u této sportovní haly se nachází malé železniční muzeum. Dříve to zde bylo jedno obrovské kolejiště až k nedaleké Union Station (hlavní nádraží). Nádraží ustoupilo rozkvétajícímu městu a jako torzo zde zbyla točna, pár exemplářů starých lokomotiv, pár starých budov, které v porovnání s mrakodrapy v pozadí vypadají jako železniční model a malá parní mašinka vozící turisty. Kája by se sem nejraději přestěhoval a z miniaturní parní mašinky nemohl spustit zrak:

 Z centra zamíříme na tzv. staré město, staré malé budovy, fontány, restaurace, první pošta, staré kostely, historická tržnice a navazující bývalá palírna, kde jsme byli o prvním víkendu s krajany, toť staré město:

Budova staré tržnice z venku

Budova staré tržnice uvnitř

Cestou zpět kolem vládní budovy k universitě: 

 
Univerzitním areálem se dá veřejně procházet a některé budovy vypadají jako z Harryho Pottera:

Zde je hrubý nástin toho, co jste s námi prošli (kolečko je tam, kde bydlíme)

Zkamarádili jsme se i se zdejší městskou zvířenou. Chudákům vrabčákům bylo takové horko, že to nevydrželi a šli se koupat :-) Veverky jsou tu dost hojné a téměř vůbec se nebojí.

Pohybujete-li se po městě pěšky, jediné značky, které vás zajímají jsou semafory na přechodu pro chodce. Narozdíl od nás nemají červenou a zelenou. Mají bílého běžícího panáčka a ruku na stůj, pod ní nejprve ubíhá odpočítávání, po jeho dobu lze ještě přejít silnici, ale varuje, že za pár vteřin už bude červená:

 
Kdo  může pohybuje se na kole, což je tu nejsnazší a nejdostupnější forma dopravy. Po centru se pohybovat autem nebo tramvají může být někdy zdlouhavější, než jít pěšky. Když jsme si třeba hledali, jak se někam dostaneme google nám našel 2 trasy metrem a tramvají nebo metrem a zbytek pěšky a obě varianty ukazovaly stejný potřebný čas na doražení do cíle :-) Protože se v centru hodně lidí pohybuje na kole, nejsou tu jen časté stezky pro cyklisty, ale také řada obchodů a restaurací má parking na kola stejně jako na okraji většiny chodníků jsou stojany, kam lze připnout kolo, některé exempláře zde odstavené vypadají, jako by je tu někdo umístil na dobro nebo jako levný zdroj náhradních dílů :-) Stojany na kola vypadají různě a u některých si tvůjci opravdu pustili fantazii na špacír:

 

No a tady na závěr, abyste zase neřekli, že jsme se vám nikde ani pořádně nevyfotili :-)