Zpět do Skalnatých hor, 25. 09. - 30. 09. 2013

Z trajektu jsme vyrazili skrze pás skalnatých hor zpět do národního parku Banff přesněji do města Banff, kde se hodláme přes zimu usadit :-)

Přejezd hor byl plný nádherných panoramat, kochačka aniž by člověk musel vystoupit z auta :-) Bohužel při průjezdu národních parků Glaciers a Mt. Revelstocke se přihnaly mraky a hory se nám schovaly, bez pochyby tam sněžilo, vrcholky jsou už krásně „pocukrované“ a to je teprv září!

26. 09. večer jsme dojeli zpět do průsmyku Kicking Horse do národního parku Yoho, kde už jsme byli v půli září! Protože máme ještě den čas, zastavujeme tu a doufáme, že se nám zítra umoudří počasí na poslední výšlap do hor. Už je tu pěkná zima, ale ráno ani nesněží ani neprší a mraky jsou vysoko, tak zkoušíme štěstí u Emerald Lake a vyrážíme na 20 km výšlap kolem jezera. Bohužel již při výstupu do Yoho passu nám obloha začala padat na hlavu a vrcholky hor se nám schovaly do mraků. Při cestě po vrstevnici do Burgess passu začalo skutečně sněžit. Sezona je opravdu u konce. Cestou dokonce potkáváme pár ostatních odvážlivců, kteří ještě nemají těch horských tůr dost. Je to super, že nejsme jediní blázni! :-) 

 

Emerald Lake

Výhled z Yoho Passu

Kája houbaří :-)

Asi bude sněžit...

Asi bude konec světa....

Zmrzlí na kost docházíme k autu a ujíždíme do Banffu, kde nás čeká důležitá schůzka kvůli práci. 28. 09. ráno balíme všechny naše věci a dle předchozí domluvy jdeme za vedoucím Housekepingu v jednom hotelu. Podepisujeme pracovní smlouvu s tím, že od pondělí 30. 09. pracujeme a ukládáme naše věci do sklepa na dobu, než dostaneme ubytování. To bylo bohužel nemilé překvapení, nejenže pracujeme za min. mzdu a nemůžou zaručit ani celých 40 hodin týdně, ale ještě ke všemu, nás ubytují až po 3 odpracovaných dnech a do té doby musíme platit ubytování v Hostelu, což je výdaj o 150 CAD, s kterým jsme vůbec nepočítali. No co, každý den není posvícení, hlavně že budeme mít přes zimu kde hlavu složit a bude práce. Vypadá to, že v Banffu je v zimě práce dost, když to tu nepůjde, zkusíme štěstí jinde. 

 

Takto nás Banff po 2 týdnech přivítal zpět :-)

 Ještě večer jsme vypucovali naše autíčko, aby nás půjčovna nestáhla z kůže a v neděli ráno 29. 09. jedeme do Calgary na letiště vrátit naše vozidlo. Vybrali jsme jako místo vrácení auta letiště s tím, že to nejsnáze najdeme – to byla zase chyba lávky, letiště nebylo dobře značené, v průvodci i autoatlasu máme jen mapu centra, kde letiště není a tak jsme pochopitelně před letištěm bloudili :-) Naštěstí jsme našli letiště včas, vrátili jsme auto a vydali se vstříc nové etapě našeho pobytu v Kanadě.  Vzhledem k nečekaným výdajům za ubytování jsme se rozhodli ušetřit peníze jinde a místo nekřesťansky drahého autobusu z letiště do Banffu jsme se rozhodli zkusit stopovat. Měli jsme štěstí, jeden místní nás hodil na výpadovku z města směr Banff a kamioňák nás pak svezl až k ceduli města Banff. Došli jsme do hostelu, kde máme domluveno ubytování na příštích pár dní a zítra 30. 09. jdeme poprvé do práce. Ale to už je jiná pohádka!:-) Sledujte příští příspěvky o naší práci v pobytu ráji hor ;-)

"Já se vezu poprvé v obrovským kamionu heč!"

Toto je náš velký hrdina a zachránce, pan řidič, co nás nenechal mrznout na stopu víc jak 15 min :-)

První velké cestování je za námi a tady jsou výsledky? Sečteno a podtrženo: 

období: 22. 08. do 29. 09.

Cesta z Toronta na východ 2 467,4 km

Cesta z Toronta na západ 8 664, 8 km

Celkem: 11 131,4 km autem

Pěší tůry v horách dělají necelých 200 Km ;-)

Vzhůru k Pacifiku, 18.09. - 25.09.2013

Kalendář je neúprosný a počasí v horách pro nadcházející týden nevěstilo nic dobrého, tak jsme to v horách zabalili a vyrazili dál na západ. Ještě tentýž den, co se nám předvedl černý medvěd překračujeme hranice Britské Kolumbie a vstupujeme rovnou do Mt. Robson provincial park. Mt. Robson je nejvyšší hora v kanadských skalnatých horách. Vede kolem hezký dvoudenní trek, ale nahoře už je zima a počasí se má kazit, takže parkem projíždíme non stop, se zatajeným dechem pozorujeme vrchol schovaný v mracích a říkáme si, třeba na jaře....

Hranice AB/BC

Mt. Robson

Návštěva při kempování :-)

Evča chce nezvaného hosta vyhodit od stolu plného jídla, Káji ho chce adoptovat :-) Teda aspoň do té doby, než nám kočka spadla do odpaďáku, hrozně ji zajímalo, jaké dobrůtky tam Evča vyhodila :-)

Po dvou dnech s nohou na plynu (cca 900 km) slavnostně vjíždíme do brány pacifiku – město Vancouver je na dohled. No upřímně, co jsme čekali....město, mrakodrapy, obchoďáky....města nás prostě netáhnou....skrz město jsme jen projeli a shodli se, že tu nebudeme ani nocovat :-) Dojeli jsme do Stanley parku, obrovského lesoparku v centru města ale hned při pobřeží. Zavítali jsme do místního akvaria – takové podvodní zoo:-) Udělali jsme pár hezkých procházek podél parku, pokochali se typickými výhledy na město při západu slunce a vyrazili vstříc další přírodě a divočině – k trajektu na Vancouver Island. 

 

 

Trocha místní kultury :-)

 

Týjo, to je ale veliká loď!

 

Návštěva Akvaria:

 

 

21.09. ráno jsme se nalodili na trajekt v přístavu Tsawwassen a vyrážíme na ostrov. Pozor, ono se to zdá, jako malý výlet na ostrůvek, ale Vancouver Island se rozlohou téměř vyrovná ČR!

Bílá čára označuje trasu trajektu z Tsawwassenu do Přístavu Schwarz Bay na Vancouver Island. Přerušovaná čára označuje hranici Kanady a USA.

Čím více se pídíme po tom, co nám ostrov může nabídnout, tím víc je nám líto, že na něj máme jen pár dní a ještě má být špatné počasí, sezóna je tu už téměř pryč. Vypadá to, že ostrov je taková miniatura Kanady, můžete tu brouzdat divočinou kde nevedou silnice, můžete se tu plavit na kajaku či lodí a pozorovat velryby, medvědy, orly a lachtany. Můžete tu rybařit. Je tu úžasný asi 100 km trek podél pobřeží a skrze deštné lesy, jsou tu vinice, pole i hory a ledovce. Bohužel na nic z toho jsme neměli dost času, peněz a ani přízeň počasí. Přesto jsme si pobyt na ostrově užili jak se dalo!

Náš hlavní cíl byl pozorovat otevřený oceán u divokého pobřeží a to se povedlo + jsme přidali pár procházek deštným lesem. Strávili jsme 2 dny v Národním Parku Pacific Rim ve městečkách Tofino a Ucluelet. Plánované byly 3 – 4 dny, chtěli jsme udělat výlet na kajakách či lodi do chráněné oblasti u pobřeží (Broken Group Islands), ale moře bylo tak rozbouřené, že byly zrušené plavby na čemkoliv :( Váhali jsme zda posečkat do dalšího dne, počasí mělo být lepší, ale v celé oblasti byla plánovaná odstávka proudu a krom 2 obchodů bylo vše zavřené a zabedněné....sezóna je tu opravdu pryč a tak to balíme.

Deštný les:

Wild Pacific Trail - deštným lesem podél pobřeží pacifiku:

 Tofino město a pobřeží:

 Long Beach - Pacific Rim NP:

Na pobřeží jsme sehnali úžasně levné bydlení v krásných chatičkách a tak zůstáváme den navíc tady. V naději, že bude lepší počasí vyrážíme na výlet, objeli jsme snad půl ostrova, ale kdepak, déšť, mraky a v horách dokonce sníh a kroupy, míjíme vinice, ale burčák tu neznaj :( míjíme rybářská městečka, ale klasickou rybářskou restauraci nenacházíme – vše je proti nám....že jsme radši celý den neodpočívali ve vyhřáté chaloupce. Čas je neúprosný a tak 25. 09. vše balíme a vyrážíme na trajekt zpět na kontinent, třeba nás nějaké dobrodrůžo čeká v horách, než se usadíme :-)

Tato značka je u všech silnic vedoucích podél západního pobřeží :-)

Trošku při tom varování vázla noha na plynu...

naše báječná chatička - troška pohodlí při konci pobytu neuškodí :-)