Loučíme se s Torontem

Ano čtete správně, za pár dní opouštíme Toronto (ale o tom až v dalším příspěvku) a tak posledních pár dní věnujeme prohlídce míst, která zde ještě stojí za vidění. Přidáme vám i pár starších fotek z různých výletů po Torontu, které sami o sobě nestály za příspěvek.

Perlička z běžného života v Torontu. Kousek o našeho bydliště je nemocnice, no hezká, moderní budova, nic extra, extra je, že přímo naproti je pohřební ústav. No nevím, komu takový výhled z okna nemocnice prospěje....ale logisticky je to báječná myšlenka...

Hned před nemocnicí je také vyhraněné místo pro kuřáky, tady je na všechno příkazový řádek, formulář, tabulka nebo vyhrazené místo, dokonce i pro pouliční zpěváky a hudebníky, nebo pro lidi čekající na metro :-) Opravdu nás dostalo, když na tomto kuřáckém místě seděl i pacient v županu na vozíku, s kapačkou a vesele pokuřoval....soudnost nám nedovolila ho vyfotit, tedy aspoň takto, kuřácké místo bez kuřáků :-)

Zde náš nejmilejší obchod v naší ulici :-)

V Torontu je několik přístavů menších i větších a ono vůbec podél celého pobřeží je celá řada parků a menších zelených ploch a promenád, kde se dá procházet nebo projíždět na kole, bruslích atp. Pro nás to je jedno z nejhezčích míst v Torontu, svěží vzduch od "moře", vůně dálek, která je vždy kolem přístavu :-) a trocha zeleně místo mrakodrapů.

Poslední místo, kde evča viděla své sluneční brýle, njn, bude muset shánět nové, jako každou dosavadní dovču...

 

Krásný domeček pro kachny, hezčí jsme zatím nikde neviděli :-)

Navíc se tu vždy něco děje, není víkend, aby v parcích podél pobřeží nebyla živá hudba, stánky, nějaký veletrh či výstava. Tady jsme třeba byli na 25 ročníku jazz festivalu v parku u jezera koncem července, krásné nedělní odpoledne, piknik v trávě a živá hudba, co víc si přát.

vlevo pod černočervenými slunečníky je oplocená zahrádka pro alkoholiky, vstup pouze s OP nebo Pasem prokazujícím zletilost, jinde vám na akci pivko, vínko ani nic jiného nenalejou, no aspoň je to blízko podium :-)

Také jsme si vyrazli na místní poloostrov v naději, že to tu bude stejně hezké, jako na ostrovech, jen bez trajektu, obrovské fronty a žádné davy....to se sice potvrdilo, jen to má důvod, není to tam tak hezké, nejsou tam pláže a celý poloostrov vypadá jako zarostlá navážka z demoličního území...no aspoň další hezký výhled na město, když už jsme se tam přes celé město v tom pařáku trmáceli :-)

Blízko našeho bydliště jsme také narazili na velmi významnou pevnost. Alespoň v mapě se místo tvářilo zajímavě a cedulka u vchodu "national historical site" nás v tom utvrdila.

Na pohled se ale jedná o pár kasáren za travnatým valem a v Evropě by zde již místo toho asi stál supermarket. Tady je ale každé místo na které před 100 lety někdo stoupnul posvátné a chráněné, takže je to národní historické místo celostátního výnamu. Pokrčili jsme rameny ani nešly dál a pokračovali v krasojízdě, hned za rohem jsme ale došli k památníku, který praví, že pevnost sehrála významnou roli v dějinách Kanady, respektive se zde rozhodlo o tom, že Kanada nebude součástí dnešního USA :-) Kdo by to byl řekl.

Nakonec slíbená třešnička na dortu - radnice v Torontu, hned vedle "historické" staré radnice stojí dnes moderní nová, která se stala i symbolem města - vidíte ho na všech oficialnich městských cedulích, vyhláškách, značkách, až po popelnice :-) Na prostranství před radnicí se také neustále něco děje, není víkend, aby to tu bylo vylidněné a prázdné.