Algonquin Provintial Park

29.08.2013

Neuvěřitelné, po 10ti týdnech konečně opouštíme Toronto. Hurááá!!!!! Na západ! 

Na transfer se pro nás bohužel žádné autíčko gratis nenašlo, a tak nezbývá než ho opět půjčit. 

Míříme do půjčovny pro auto. Tentokrát domluveno on-line přes Avis. Avis nám hned na místě naúčtoval nejen 1300 CAD poplatek za vrácení auto v Calgary – s tím se počítalo, ale k tomu i daňe a udajně povinné poplatky ve výši 400 CAD (Počítali jsme max s 1500 CAD) a s tím se prý nic nedá dělat, leda si auto nevzít, ale kde teď honem seženeme jiné a navíc máme z účtu již stržené půjčovné a tudíž ne dost peněz na jiné auto, než by nám peníze opět uvolnili... – až po zpětné stížnosti jsme se dozvěděli, že to mělo být 1500 a zbytek je dle Avisu za upgrade, který jsme si na místě objednali! Lepší pojištění a auto vyšší kategorie! Neslýchaná drzost, můžeme si stěžovat, ale na smlouvě, kde je suma vyčíslena, je náš podpis. Že by se více vyplatilo do Calgary letět jsme věděli od začátku, ale naš cíl byl jasný, cesta cross Canada ať to stojí co to stojí, ale radši ať to stojí míň :-) Asi to šlo zařídit složitějc a levnějc, ale taky ještě snáž a dráž :-)

Náš současný vůz :-)

To byla tedy poslední ťafka, kterou nám Toronto uštědřilo a teď již vyrážíme na západ vstříc novým zážitkům :-)

439 km k branám Algonquin Provincial Park, tam přijíždíme v noci a nocujeme v autě na odpočívadle.

30. 08. 2013

Ráno kupujeme povolení na 2 noci v parku a vyrážíme do půjčovny, kde mají údajně lodí dost.. Po 40 km po gravel road dorazíme do malého města, kde je obchod, kancelář a půjčovna v jednom a tam nám oznámili, že je prodloužený víkend a všechny lodě jsou zamluvené!!!! Mají jen jednu velkou, která stojí 2x tolik, než jsme počítali. Když se ptáme, zda tu není ještě jedna půjčovna, soucitně se pán usměje a říká, že se má odpo jedna loď vrátit, tak ať počkáme, že ji snad vrátí brzy a vezmeme si ji. K večeru má totiž pršet a bylo by dobré do té doby být někde v kempu. Když se tam v 14:30 ptáme již po 3, zda se loď už vrátila, pán nám nabízí tu velkou za cenu malé, hlavně ať už nás má z očí :-) I tak se nám velká loď nezdá, bude těžká, moc se napádlujem...kdepak, poletíte jako vítr, říká pán a nechápe, že se nám jeho velkorysá nabídka nezdá :-) Venku se již stahují mraky, takže balíme a honem na vodu. K nejbližšímu kempu připlouváme s prvními kapkami deště a navíc je přeplněný...nic nevybalujeme, počkáme až to přejde a poplujem dál, snad to nebude trvat do rána :-) Po 2h v lijáku vyplouváme na klidnou hladinu, sice ještě trošku prší, ale vítr ustal, tak ať se někam dostaneme. Přeplouváme na druhou stranu jezera k ostrůvkům, jsme tu uplně sami, je těsně před soumrakem, hladina jako zrcadlo ve které se odráží nekonečné lesy. Nádhera. Vše je mokré a my prokřehlí vyhlížíme kemp, tak ani nehrabem foťák, ale je to škoda, krásnější jsme jezero neviděli. Dokonce jsme potkali bobra! Když nás zmerčil, švihnul obřím ocasem a zmizel pod hladinou, asi plaval domů, byla tu spousta bobřích domečků :-) Přestáváme se kochat a začínáme se bát, snáší se noc, začíná zase pršet a kemp nikde, asi jsme v odlehlé části jezera, kde žádné nejsou. Už bysme to zakotvili snad kdekoliv, kemp nekemp, ale jsme v přírodním parku, kde je kempování mimo vyznačené území zakázané a navíc břehy jezera jsou nepřístupné, není tam ani kde zakempovat. Plujeme dál podél břehu ke střední části jezera, kde by mělo být kempů víc. Potkáváme ostrov, kde se zdá být mýtinka, asi tu dříve byl kemp, ale teď tu žádná značka není, vzdáváme to a s posledními zbytky světla vybalujeme věci z lodě a stavíme stan. Vaříme rychlou véču a při vzdáleném vytí vlků z parku usínáme. Uklidňuje nás, že jsme na ostrově, sem se za námi snad žádná divá zvěř nedostane :-)

Tak takhle nějak vypadá gravel road

Náš první "ilegální" nocleh na ostrově :-)

vaříme snídani

31. 08. 2013

Ani druhý den ráno nás sluníčko nepřivítalo, je šedivo, déšť na spadnutí a velký vítr. To není zrovna příznivé na celodenní pádlování po jezeře, ale když už máme na celý den loď a zpozorujeme ostatní odvážlivce na jezeře, vyplouváme též. Plujeme podél břehu, potkáváme dvě přitékající řeky – po jedné se dokonce vydáváme kus proti proudu kam až to půjde – ticho, hladina jak zrcadlo, nikde nikdo – wow! Vyhlížíme zvířátka, ale krom ovádů, komárů a vos jsme žádné místní zvířátko nepotkali. Je znát, že jsme ve frekventované části jezera – více lodí, motorové lodě rybářů, kemp na každém rohu. Nic neriskujeme a dál do druhé odlehlé části jezera se nepouštíme a rozbalujeme brzy kemp. Dnes jsme vybavení, vše máme dokonale zabalené proti dešti, u stanu stavíme i přístěnek z plachty – takže logicky nespadla ani kapka :-) Při soumraku ještě jednou vyplouváme na vodu v naději, že uvidíme nějakou místní faunu, ale nic. Vracíme se, vykoupeme se, včera se voda zdála neuvěřitelně teplá! To asi bylo tou bouřkou, protože dnes je jak žiletky....dáváme závod, kdo bude dřív na břehu u ručníku a jdem se ohřát k ohýnku. Ohřejem se, uvaříme na ohýnku véču a sedíme u táboráku až do soumraku. 

potkáváme první přitékající řeku

naše lodička

takhle jsou označená tábořitě

naše polední svačinová zastávka na jenom z tábořišt

poněkud jsme změnili jídelníček - vodácká svačina: tuňák a chleba :-)

tábořiště se vším komfortem - tohle je záchod

potkáváme druhou větší řeku a vydáváme se proti proudu divočinou - připadáme si jak v cestě do pravěku.

takhle se označují místa, kde se přenáší lodě k jiným řekám či jezerům

dále je řeka nesjízdná a my se vracíme na jezero

náš druhý již legální kemp

 

01. 09. 2013

Konečně nás budí sluníčko. Za východu slunce snídáme, brzy vše balíme a vyplouváme, ať ještě něco užijem, než vrátíme loď. Ostatní vidíme ještě v kempech, ale na zvířátka už je pozdě, opět jsme neviděli ani jedno. Obepluli jsme jezero z druhé strany, přeplouváme přes jezero zpět k břehům, kde je půjčovna. Skrz silný vítr si prorážíme cestu k půjčovně a přesně v poledne vracíme loď. Je to škoda, zrovna dnes je krásně slunečno. Ale i tak jsme si z divočiny užili své. 

magický východ slunce

jediné zviřátko, které jsme stihli vyfotit - biologové pomoc, vypadá to jako něco mezi vážkou a škorpionem :-)

Mapa Parku - vidíte správně, do centra se nedá dostat jinak než lodí nebo pěšky - divočina!

Oranžová trase je námi obeplutá!

 Vše balíme a vyrážíme na dlouhý přejezd podél velkých jezer dál na západ. Ujedeme ještě 569 km a končíme v 22:15 ve městě Sault Ste Marie, které leží tam, co se potkává Huronské jezero s Hořejším. Po 1 noci v autě a 2 nocích v divočině si dopřáváme trochu pohodlí a nocujeme v Motelu.