Do třetice Jasper NP

Jak již řečeno v předchozím příspěvku 21. 05. jsme se v kempu rozloučili a vydali se na prázdniny. Směřujeme pomalu k oceánu do přístavu Prince Rupert a po cestě máme pár zastávek. První je opět národní park Jasper, měli jsme tu loni štěstí na zvířátka i krásné tůry, tak při průjezdu neodoláme a zdržíme se 2 noci.
21. 05. jsme ujeli 850 km z kempu u Anzacu až do kempu Pocahontas u Miete Hot Springs v NP Jasper. Cestou jsme viděli samici losa, kojota, orla bělohlavého a malého srnečka.

Los - samice, ostatni se bohužel nezdařilo vyfotit

Původně jsme chtěli ještě zajít do lázní, ale dlouhá cesta nás unavila natolik, že jsme lázně přesunuli na druhý den. Nedalo nám to ale a projeli jsme celou Miete hot Springs road a odměnou nám byli hned dva černí medvědi. Jeden velký hned u cedule: "pozor medvědi v okolí" - mimochodem asi 1 km od našeho neopoloceného kempu a druhý byla medvědice s dvěma malými medvíďaty, kterou jsme viděli schovanou v hustším lese dál od cesty. Bohužel nic z toho není vyfoceno, viděli jsme vše jen na mžik a v nepřehledném úseku, kde jsme si nedovolili zastavit, ale jen to vidět je zážitek!

K přenocování v kempu v jehož okolí jsme viděli medvěda žádalo notný kus odvahy. Kemp byl samoregistrační, bez plotu a na vstupní bráně byla jen zavřená medvědí past a kemp vypadal liduprázdně. Když jsme kemp projeli celý, našli jsme asi 5 obsazených kempovacích míst (ze 185). Tak jsme se rozhodli zůstat, nachystali večeři a připravili auto na spaní. Horší bylo jak s jídlem. Správa kempu doporučuje nechat jídlo v autě, ale když v tom autě spíte, tak se vám do toho moc nechce. Na okraji kempu jsou kontejnery na jídlo se speciálním uzavíráním proti medvědům, že by se tam neměli dostat, nejde to ale zamknout tak, aby se tam nedostal někdo jiný, ale řekli jsme si, že radši risknem, aby nám jidlo snědli ostatní kempaři, než aby nám kvůli jídlu medvěd zdemoloval auto. Spali jsme celkem klidně. Když jsme si ráno šli vyzvednout jídlo, zjitili jsme, že ostatní návštěvníci kempu jídlo nechali na pokoji, ani medvěd se na ně nedobýval, ale na místní myšky je šikovný zámek krátký...našli cestu jinudy a pochutnaly si na pár sendvičích a sušenkách....Druhou noc jsme spali na stejném místě a tentokrát sebrali odvahu natolik, že jsme jídlo nechali v autě a tak bylo uchráněno od veškeré zvířeny a medvěd asi našel něco lepšího k snědku, do auta se nedobýval :-)

Past na medvěda u vstupní brány kempu

Kája každému rád vysvětlí, jak to funguje :-)

Druhý den jsme se ráno vydali na obchůzku města, cestou do města jsme potkali mladého losa u silnice a pár elků.

Vstupní brána národního parku

Návštěvnické centrum v Jasperu

Panorama města Jasper

Odpoledne se vyčasilo, tak jsme chtěli zkusit první horskou tůru a po ní že půjdeme do lázní. Nápad dobrý, byť jsme viděli na vrcholkách hor sníh, nenapadlo nás, že 22.05. bude na turistických stezkách vedoucích z udoli k nižším vrcholkům také půlmetrová vrstva mokrého sněhu. Říkali jsme si, že asi sem tam místy podél cesty bude ještě trochu sněhu, ale že půjdeme v tričkách závějí, to bylo něco. Ve 2/3 cesty jsme to vzdali a obrátili se zpět vstříc vyhřátému bazénu.

Sulphur Skyline Trail - takto vypadala téměř celá cesta až dokud jsme to po hodině neotočili zpět

Opět jsme na cestě k Miete Hot Springs měli štěstí a viděli dalšího medvěda, tentokrát přímo u cesty.

Poslední den v Jasperu jsme jeli k Maligne a Medicine lake a jako vždy, když sem jedeme, bylo zataženo, deštivo, větrno a hory za mrakama.  Asi nám není souzeno toto jezero vidět v plné kráse. Říkali jsme si, že bysme tentokrát možná i vzali tu plavbu po jezeře, abysme se trochu podívali dál....ale k našemu překvapení bylo jezero ještě zamrzlé :( Odměnou za cestu nám byli kamzíci či co, které jsme potkali na silnici u Medicine Lake.

Medicine Lake

Teď nám to jde panečku vysvětlit, že si troufáme tak blízko

No naštěstí nás jen minuli, olízali nárazník a blatníky a šli dál :-)

Ještě téhož dne odpoledne 23. 05. jsme se vydali do Britské Kolumbie k Mt. Robson provintial park, zde nás mělo čekat první letošní horské dobrodružství a to Berg Lake Trail (50 km s jednou nocí v horách), ale dle očekávání se ukázalo, že poslední úsek cesty je ještě pod sněhem takže bez sněžnic se tam nedostaneme, nemluvě o nocování u ledovcového jezera , kde je v noci stále ještě mínus pár stupínků....Odkládáme tedy buď na zpáteční cestu z Aljašky nebo na nikdy a pokračujeme v cestě...kam? To se dočtete příště :-)