neděle 25. května 2014

Loučíme se s kempem prázdniny jsou před námi

Po dlouhé odmlce vám teď vše vynahradíme. Upřímně, krom únorového výletu do Banffu jsme jen pracovali a pracovali a když jsme měli vyjimečně den či půl dne volna, více méně jsme to prospali a prolenošili u filmů a plánů na velké cestovatelské prázdniny. Proto tedy žádný přísvěvek, nebylo nějak co psát. Teď se ale vše mění! 21. 05. jsme opustili Surmont lodge open camp a vydali se vstříc novým zážitkům na prázdniny, naše velké objevování skončí 5. 8. večer odletem z Calgary domů :-)
Posledních pár dní v kempu, jsme věnovali dokumentaci, moc fotek jsme vám z kempu neposlali a obáváme se, že většina si ho představuje jako tábor nucených prací nebo Alkatraz :-) Bylo to sice místo kde se hodně pracuje, odžíznuté od civilizace, ale práce nebyla tak těžká, lidé milý a pozorní a čas nám tam rychle a spokojeně plynul. Teď tedy o tom jak to chodilo, než jsme se rozloučili:

Ráno byla vždy snídaně pro hosty i zaměstnance společná, kde si každý mohl dát cokoliv dle libosti. Vyrovnala by se bufetové snídani v 4* hotelu.

Evči oblíbená snídaně

Kajova tradiční snídaně

výdejna snídaní (teplý bufet, studený bufet, 10 druhů chleba, palačinky, 6 druhů musli, ovesná kaše + vajíčka na přání snad na 10 způsobů :-))

jídelna
Po snídani těsně před 7 hodinou ranní byla velká porada o tom, co nás během dne čeká, kolik bude pokojů, připomínalo se na co nezapomínat, jak postupovat, co během dne upřednostnit atp. Poradu vedla šéfka housekeepingu Karin (původem němka s krásným polským příjmením :-)) popř. její zástupce Bertie.

schůzka s Karin v čele

Schůzka s Bertie v čele

schůzka poslední den - my už jen přihlížíme
Po  poradě se všem rozdal seznam pokojů pro danný den a svazek univerzálních klíčů. Každý zkoukl papír, popř. se optal co bylo třeba a pak každý vyrazil do svého bunkhouse pracovat. Za den jsme většinou uklízeli ve 2 až 3 různých bunkách, někdy s někým na půl, někdy sami, dle toho, kolik tam bylo práce.

Evči klíče a pracovní list





Evča vždy pracovala v bunkhouse B a k tomu kde bylo potřeba, prošla všemi částmi kempu a všemi typy pokojů (měli jsme 6 různých typů pokojů) v 16 ti různých bunkách ve 2 různých budovách. Každý oddíl měl svou prádelnu a svůj sklad.


Prádelna v B

Takhle to vypadá když je úterý a téměř všechny postýlky se převlékají a perou

sklad
sklad
Executive pokoje v B




Standartní pokoje v B


Kája byl králem v bunku O v druhé budově a k tomu pomáhal kde bylo třeba. Nejčastěji v bunku 400.


Prádelna v O
Sklad v O

Standartní pokoje v O - všechny jsou stejné



Bunkhouse 400

Standartní pokoje v 400


 V 9:30, v poledne a ve 3h odpoledne byla pauza. Končilo se v 5 odpoledne a někdo končil dřív, aby vzal večerní směnu - uklid pokojů těch, kteří pracují v noci. Po šichtě byla večeře.
Večeře

Také jsme napjatě sledovali (hlavně Kajik) jak se nám kemp rozrůstá o další křídlo:


Když byla po práci nálada a síly, šli jsme si do recreation room zahrát pingpong nebo kulečník a nebo když bylo hezky, zajeli jsme si autem někam do přírody kousek z kempu na malou procházku.







No a tak to bylo bez jednoho týdne 4 měsíce až do odjezdu. Poslední den jsme vygruntovali pokojíček a nablýskali Bobíka. Ready to go.




Opěrku jsme opravili, je jako nová - stačil starý povlak na polštář a trocha šikovnosti :-)



Dostalo se nám vřelého rozloučení, všichni s námi byli spokojení a nechtěli nás pustit. Stějně jako v Banffu nám bylo řečeno, že se kdykoliv můžeme vrátit a rádi nás vezmou zpět. Byť jsme se na prázdniny těšili, loučení nebylo lehké, inu jak už to bývá...

Loučení s našim australskými spolupracovníky (holčinu uprostřed známe již v Banff a pomohli jsme ji získat tady práci)


ráno před odjezdem, přišli jsme se na snídani rozloučit

Evča a Maggie

Dedee smutná že odjíždíme

Leona a Maggie

Dorila, naše šéfka přes bezpečnost práce


Spolumajitel kempu - náš nejvyšší šéf

fotka s Karin, trošku jsme se snížili, abysme se na fotku všichni vešli :-)

Fotka se šéfikem

Evča a Josie - spolupracovnice a zástupce supervisora

Karel a Josie - byla tak dojatá a smutná že odjíždíme, že to po focení chudák oplakala

!!!!!ŠŤASTNOU CESTU!!!!

4 komentáře:

  1. Ahoj Evi a Káji!
    Jsme rádi, že jste se zase ozvali a i my vám přejeme šťastnou cestu bez zádrhelů. Vám se to asi bude zdát divné, ale nejvíc se těšíme na to, až přistanete v Praze a vrátíte se do našeho všedního a stereotypního života.Tak zatím pa a dejte na sebe v tom zlatokopeckém kraji pozor.
    mamka a Pepa

    OdpovědětVymazat
  2. Ahojky, každé loučení je smutné, a zvlášť s takovou skvělou dvojicí jako jste vy dva! Přejeme šťastnou cestu :-)

    OdpovědětVymazat
  3. ahojky!
    Tak jsme si všimli,že na jedné fotce kde Kája připravuje Bobíka na cestu,stojí naše autíčko :-) ! Ani nevíme,že jsme také takoví cestovatelé.
    Pepa

    OdpovědětVymazat
  4. Ahoj Kadliku a Evíku,
    docela jste to trefili, tak nějak jsem si ten kemp vážně představovala :-) ale nakonec mi to příjde docela milé a klidné místo a lidičky tam vypají vstřícně a srdečně.. Až jsem z toho článku také pocítila smutno, že už odtamtud odjíždíte :-D Můžu se něco zeptat? na kterou z těch deseti televizí v jídelně jste nejčastěji koukali? :-D Evík vymetla pavouky z kabiny, Kájik bouchnul do motoru, aby myši utekli..:-D Ta fotka stou malou paní je srandovní :-)
    Tak ujetým kilometrům zdar! Ala

    OdpovědětVymazat