Doprava v Torontov (Kocourkov hadr)

Jak jsme slíbili, tady je info o městské hromadné dopravě v torontu. Funguje tu stejně jako třeba v Praze městská integrovaná doprava TTC. Zahrnuje metro, tramvaje a autobusy. Tramvaje jezdí jen po samotném centru, ale dál už ne, takže většinu města obsluhují autobusy a metro. Do příměstských částí potom jezdí vlaky, ale ty do TTC už nespadají a je na ně třeba platit extra jízdné. 

Zde plánek Torontského metra. Po příletu jsem bydleli kousek pěšky od Don Mills, nyní bydlíme kousek od Bathurst. 

Naše seznamování s dopravou bylo již na letišti. Rozhodli jsme se jet z letiště městskou, za prvé proto, abysme se rychle ve městě zorientovali a také proto, abysme ušetřili 40 CAD, což byl rozdíl od cesty taxíkem :-) Prvotní záměr byl, koupit rovnou měsíční jízdenku s tím, že stejně budeme furt jezdit kvůli bydlení, práci a pak do práce a tak se to vyplatí a je zbytečné nejdříve platit drahé jednorázové jízdné. Ve směnárně na letišti Evče pán řekl, že si musí v hlavní hale koupit jednorázový lístek, že měsíční na letišti nesežene, ale že i ten, který sežene ve městě bude platit až od 1. 7. 2013 a tudíž si musí koupit nejdříve týdenní a potom až od 1. 7. měsíční. Evča mu moc nevěřila a ptá se na informacích, kde se dá na letišti koupit jízdenka na ttc a zda je možné koupit měsíční. Měsíční si prý lze zítra ráno v pohodě koupit ve městě. Přijdeme tedy k okénku jiné směnárny, která prodává údajně lístky na metro. Dáváme pánovi peníze, on nám dává nějaké mince zpět, ale lístky nikde. Ptáme se, a co ty jízdenky na ttc? Nechápavě ukazuje na vrácené mince, protože se zatím v místních mincích moc nevyznáme nepoznáme, že něco z toho kovu není mince a znovu se nechápavě dožadujeme lístku na MHD. Pán mile vstřícně a trpělivě vysvětluje, že "jízdenka" je mezi vrácenými mincemi a to tzv. token.  Token je jízdenka. 

 Nevěřícně jsme vzali zmíněný token do ruky a ptáme se, tohle je jízdenka? Pan mile přikývnul a řekl, že to prostě dáme řidiči. Evča se nedala a vysvětluje, že za tu cenu měla ale dostat přestupní jízdenku a co pak dáme/ukážeme někomu v metru až budeme přestupovat? Pán trvělivě vysvětluje, že autobus přijede přímo do metra a tam se přestupuje bez dalšího předkládání "jízdenky". Nezbývá nám než mu věřit, dále ho netrápíme a jdeme na zastávku autobusu, na kterou nás odkázali. Autobus opravdu zastavil přímo před vstupem do metra a to z jiné strany, než se ke stanici dostanou běžní chodci, žádné turnikety jsme cestou na nástupiště v metru opravdu nepotkali. 

Nabízí se otázka, zda je to tak opravdu vždy při všech přestupech. Není! Zjistili jsme, že občas je stanice autobusu od metra kousek pěsky, přijde se tedy cestou společnou pro všechny cestující, ať přestupující nebo nově příchozí a v takovém případ buď musíte dát další token, nebo předložit tzv. přestupní lístek. Přestupní lístek je k dostání v každé stanici metra za turnikety nebo od řidiče busu či tramvaje, kterému dáváte token a stáčí říct, že chcete ten přestupní lístek. Je tu ale velká zrada, ten přestupní lístek nikdy neplatí pro stanici, ve které si ho vezmete. Pokud tedy dojedete někam bez přestupního lístku a tam zjistíte, že ho potřebujete jinak budete muset znovu zaplatit jízdné, už ho prostě musíte znovu zaplatit, protože lísték z této stanice, vám bezplatný přestup neumožní. Tedy buď musíte vědět kam jedete, zda tam na přestup lístek bude třeba a vzít si ho ve startovní stanici, kde začínáte cestu, nebo pokud nevíte kam jedete a zda bude možné přestoupit bez lístku nebo nikoliv, je lepší si ho ve startovní stanici vzít do "foroty" :-)
takhle to vypadá: 

Nabízí se otázka, jak dlouho nám "jízdenka" trvá, směšná otázka Evropana, prostě pojedete jak dlouho budete chtít, přestupovat kolikrát chcete, ale jakmile vylezete někde ven z turniketů nebo ven z busu aniž byste šli hned do metra, už neplatí a musíte koupit znovu. Jen chvíli jsme si mysleli, že to je super systém... 

Celé této motanici se lze vyhnout, pokud máte síťovou jízdenku, tedy denní, týdenní nebo měsíční jízdenku na ttc. Potom si volně přestupujete jak chcete, ALE :-) Celodenní jízdenka platí na dané datum do 5:30 následujícího dne, neplatí 24od označení jako v Praze proč? Protože označovače tu nemaj :-) V buse nebo tramvaji je řidič, kterému lístek ukážete nebo mu dáte token do kasičky na tokeny, v metru potom jsou buď turnikety, kde přiložíte měsíční kartu a ty vás pustí nebo je tu budka s dohledem, kterému lístek ukážete nebo mu rovněž do kasičky vhodíte token a on vás pustí dál. Zde fotka jak to vypadá když přijdete do metra:

Tento chlapík v budce Fares prodává i jízdenky a opravdu to s námi neměl lehké. Hned druhý den ráno po příletu jsme na něj naběhli, že chceme měsíční jízndeku, trpělivě vysvětloval, že na letišti měli pravdu, že si ji můžeme dnes ve městě sice koupit, ale stejně tak měl pravdu pán ve směnárně, že nám nebude platit, že jsou měsíční vždy od 1.dne v měsíci, ale dají se koupit v předprodeji. Paradoxně asi po týdnu už na ten daný měsíc měsíční jízdenku nesežete! Žádné na 30 dní od koupení, ale od 1. do 30 nebo 31 toho daného měsíce. Bylo 21. 6. tak chceme týdenní, na tento týden již bohužel nejsou týdenní v prodeji, ale můžeme si koupit týdenní od 24. 06., tu lze koupit již v předstihu nebo nejpozdeji toho 24. 6. pozdeji už ne, ale pořád to neřeší, že dnes nebude platit ani ta měsíční ani ta týdenní. Pán nám ukazuje na automat, kde se to dá kupit také (pozor bere i platební karty). Jdeme se tam podívat s tím, že jsme mu třeba jen špatně rozumněli.

 Kde pak, i automat nám nabízí týdenní od 24. 06. nebo měsíční od 1. 7. :-( Kapitulujeme a počítáme, zda se vyplatí koupit tokeny nebo celodenní jízdenku, spočítáme plánované cesty a kupujeme pouze tokeny (nepočítali jsme s návratem do banky kvůli chybějícímu podpisu :-)) Pán nám s úsměvem prodává tokeny a omlouvá se, že jsou 50 let za Evropou, že to také nechápe a nejsme první, kteří by chtěli časové jízdenky platné od označení :-) Zároveň se ptá odkud jsme a zda máme u nás stejné metro nebo modernější a čistší :-) Opáčíme, že tak na stejno a vydáváme se seznamovat s dopravním systémem. 

Jediné, co nás na těchto síťových jízdenkách mile překvapilo bylo, že celodenní platí o víkendu a svátcích pro max 2 dospělé a 4 děti. Když jsme v sobotu přišly k okýnku a prosili o celodenní jízdenku 2x pán nám prodal jednu a ptal se, zda cestujeme spolu, nechápavě jsme přikývli a dozvěděli se, že můžeme jet na jednu jízdenku. Váhali jsme, zda stejný názor budou mít i kontroloři/řidiči v ostatních přestupních místech, ale naštěstí to bylo na zadní straně jízdenky i napsáno :-) A tak jsme celou sobotu jezdili sem a tam každý za pouhých 5,4 CAD přičemž jeden token stojí 2,65 CAD.

 Navigace v metru se hodně řídí světovými stranami, tedy zelená linka naviguje zda chcete na východ nebo západ a žlutá zda na sever nebo jih. Jinak stejně jako u nás uvádí následující a konečnou stanici v každém směru pro orientaci. Líbí se nám hlášení stanic v metru, vždy tu následující zopakují 2x a nikdy nehlásí najednou nynější a zároveň další stanici, nejsou tedy v jednom hlášení 2 názvy stanic najednou, což mi u nás přijde docela matoucí. V každé stanici jsou barvy, plánek, je to docela snadné k zorientování. Jen je matoucí, že na konečné můžete nastoupit do kteréhokoliv vlaku, oba pojedou zpět na trasu, ale kabina řidiče je jen z jedné strany, jednou k vám tedy metro přijede čelem řidičovou kabinou, nebo je jako by tlačeno a vy koukáte na přijíždějící zadní vagon bez řidiče :-)

 Orientace v autobusech a tramvajích je poněkud složitější. Autobusy jsme využili jen párkrát při obhlížení bytů a naštěstí jsme si vždy předem zjistili, na které stanici máme vystoupit a na jaké číslo autobusu přestoupit. Ale zrada, nejezdí jen např. číslo 32, ale 32A, 32B, 32C - přičemž každé číslo někde po trase uhýbá a tam končí dříve nebo se jinudy na hlavní trasu linky vrací. Potíž je, že plánek ve stanici metra je jen zevrubný a nejsou v něm uvedeny všechny stanice, pokud se tedy nevyznáte, nevíte, zda autobus 32B uhýbá před nebo až za vaší zastávkou. Nezbývá než vzít mobil nebo kus papíru, napsat tam zastávku nebo ulici a zeptat se řidiče, zda tam jede nebo ne - většinou jsou moc milí a poradí :-) V tramvaji, zde se říká street cars je to obdobné, jen je rozdíl v tom, že při přestupu z metra na tramvaj, jsme ani v té výchozí stanici tramvaje alespoň zevrubný plánek s číslem, kam to jede a kde to staví nenašli. Líbí se nám zastávky na znamení, pokud chcete vystoupit, nemusíte se ještě před zastavením cpát ke dveřím a zmáčnout tlačítko, podél celého vozu vede špagát, za který stačí zatáhnout ono to cinkne nebo se něco někde rozsvítí a řidič vám zastaví. Horší je to s vystoupením u nacpané tramvaje či autobusu, mají dveře jen ve předu nebo uprostřed, pokud vás dav namačká dozadu a potřebujete vystoupit, máte smolíka :-)

Co je pro nás ale naprostou záhadou je, jak fungují zastávky mimo stanici metra. Občas sice potkátek krásnou zastávku s budkou, mapou, jízdním řádem, čísly tramvají a autobusů které tam jezdí a občas je tam i informační cedule, co teď zrovna jede. Mnohem častěji ale potkáte zastávku, kterou snado přehlédnete, na sloupu od světla je přibytá cedulka, že tu staví bus nebo tramvaj, ale netušíte jaké číslo, kam jede ani kdy přijede, netuším ani, jak zjistíte, že je zastávka na znamění, takže tam třeba čekáte a až to konečně přijede, prosviští okolo vesele dál, protože jste nemávli na řidiče. A tak zběsile máváte na cokoliv, co přijíždí, aby vás to tam nenechalo trčet. Viděli jsme na ni číslo, kde se snad dá informovat o tom, co a kdy jede, ale umíte si to představit, že jako přijdete na zastávku a někam telefonujete, navíte ani jak se zastávka jmenuje a ptáte se, kdy vám to jede? Jediná pomůcka je, že většina stanic se jmenuje podle ulic, ale pozor, ne podlé té, ve které se nacházejí, to by se muselo třeba 10 zastávek jmenova College st. a tak se všechny v College st. jmenují dle ulice, která se blízko zastávky s touto hlavní třídou kříží. Zde ukázka zastávek:

Je podle nás vždy dobré, se začlenit do místní dopravy, člověk pozná systém i lidi, ale občas jsme rádi za to, že bydlíme přímo v centru a tyto starosti odpadají. Denně jezdit metrem a autobusem, přičemž je prý časté, že metro nefunguje, má výpadky nebo ve špičce stojí ve frontě jedno za druhým, by nás asi dovedlo k naprostému šílenství. Mohlo by to nakonec dopadnout, jako níže na obrázku, v takovém stavu jsme jednou našli stanici Don Mills, vypadalo to, jako příprava na atentát, že by nějakému cestujícímu došla trpělivost? 

Naše první bydlení aneb sklep za milion :-)

Všem vám moc děkujeme za milé a povzbuzující příspěvky, omlouváme se za zpožděné informace, ale jsme tu trošku zaneprázdnění :-)
V sobotu se dal konečně internet přemluvit a tak jsme se dali se vší vervou do shánění bytu, protože homestay byl domluven jen do neděle. Obepisovali jsme a obvolávali, domluvili si pár schůzek na sobotu i neděli a aby byl čas se rozhodovat a v neděli jsme nemuseli spát pod širým nebem, byť bylo krásně teplo, tak jsme si protáhli homestay do pondělí s tím, že během neděle se prostě někde domluvíme a nejpozději v pondělí ráno se nastěhujeme. Potkali jsme pár inzerátů typu pár nikoliv, malý a bez okna, nebo přímo na metru a ukázalo se, že v překladu to znamená 25 minut pěšky vilkovou čtvrtí z konečné stanice metra. Dokonce nás majitelka (vyjímečně indka či arabka a ne asiatka) přesvědčovala, že google ne vždy ví a že to není tak daleko a ať se jedem podívat. Tak jsem si udělali hodinový výlet přes celé Toronto, abysme zjistili, že google se mýlil o 3 minuty a to jen proto, že jsme asi přidali do kroku. Na schuzku jsme dokonce přišli pozdě, měli jsme sto chutí majitelce oznámit, že kdyby poloha bydlení souhlasila dle inzerátu, byli bysme přišli ještě v předstihu.
Většinu nabídky zde tvoří nemovitosti vlastněné asiaty, kteří nabízejí pokoje, byty, domy k pronájmu nebo vedou homestay. Byty byly již hodně přebrané a tak nám po vyhodnocení ceny, polohy a vybavení zbyly dva favoriti - pokoj ve sklepě s jednou postelí (by se muselo pořešit matrací na zemi pro jednoho z nás) sice s baječně vybavenou kuchyní, zahradní terasou  a za velmi příznivých 600 CAD na rozhraní jakési černošské čtvrti a hezké vilkové čtvrti ale daleko od centra - tj. pro každého pravděpodobně 128 CAD za MHD, protože šance najít práci v okolí by byla hodně malá.
Nebo pokoj ve sklepě přímo v centru s krásně velkou dvoulůžkovou postelí ale menší méně vybavenou kuchyní. Hold si člověk nevybere, buď levný sklep na okraji nebo drahý sklep v centru - tj. za 800 CAD na měsíc za což bysme měli v Praze hezký 3+1 :-) V naději, že budeme přímo v centru, kde snáze seženeme práci a odpadne nám náklad na MHD jsme vzali sklep v centru. Pani majitelka (opět asiatka) nám dala za zálohu 50 CAD klíče již v neděli s tím, že se můžem nastěhovat kdykoliv do pondeli večer a v pondělí večer si přijde pro zbytek nájmu. Jelikož jsme na neděli měli celodenní jízdenku na mhd, tak jsme zkusili ještě odříct nedělní noc v homestay (bylo teperv 15h odpoledne) a vše přestěhovat ještě v neděli. Za 50% stornopoplatů se nám to povedlo, ještě nás odvezli na metro a tak jsme asi v 40°C vše najednou přestěhovali a ještě v neděli večer se zabydleli. V pondělí večer si paní majitelka vyzvedla nájem, dala nám druhé klíče a slíbila dovybavit kuchyň trochou nádobí. Tak snad to tu nějak přežijem a najdeme práci v okolí. Vzledem k tomu, že tu od příletu panují stále tropy narozdíl od Evropy, tak je nám ve sklepě docela příjemně. Sice nám trošku chybí ráno sluníčko, které by nás tahalo z pelíšku, ale stejně jsme tu jen na 2 měsíce, tak to nějak přežijeme. Navíc plánujeme být doma jen na přespání a jinak budem v práci nebo ve městě. Jedinou nevýhodou je, že tu Evča nemá signál v těch katakombách...

Tady je jak vypadá to naše království:

 

Jinak jsme si víkend zpestřili i setkáním s dobrými rodáky. Kamarádka z Krchleb i s doprovodem, žije v Torontu již delší dobu a po našem příletu jsme se domluvili na první ryze české setkání v Kanadě :-) Zašli jsme do takové staré palírny/továrny přímo v centru města, která nyní slouží jako místo pro pořádání různých akcí. Pak jsme zašli na burgera a pivečko. Taky nám slíbili poskytnout nějaké vybavení do prvního bydlení, protože za pár dní odjíždějí a nechce se jim to vše stěhovat.

První  víkend se tedy zadařil, zašli jsme se pobavit, našli bydlení, vyřídili všechny popříletové formality a teď hurá do víru velkoměsta hledat práci. Jsme od pondělí v plném nasazení a hledání o jeho výsledku budeme informavat :-)

První den v Torontu aneb štvanice po úřadech

V pátek ráno jen Káji rozloupnul oči, viděl z okna veverku a naplněn štěstím, že viděl v Kanadě první zviřátko (a to veverka je už vlastně takový malý medvěd) se jal vstávat. Připravili jsme věci na převoz do nového doupěte, které nám bylo do neděle domovem a vyrazili po úřadech. Poněvadž na žádost o SIN, založení účtu v bance i následné hledání bydlení a práce je nezbytné kanadské telefonní číslo, vyrazili jsme prvně pro novou simku. 

Kanadská SIM karta
Nejdřív to bylo jednoduché, měli jsme doporučeného operátora i tarif, našli si jeho prodejnu a dle předběžného průzkumu měli naše mobily i jejich simky dohromady v poho fungovat. ALE....došli jsme do obchodu, námi vybraný operátor WIND  s nejvýhodnějším tarifem, používá jiné frekvence či co a tak jejich simky v našem telefonu fungovat nebudou. Kupovat si kvůli tomu nový telefon, který pro změnu nebude třeba v čechách fungovat pro českou simku nám přišlo jako pitomost, a tak jsme se dali do výběru jiného operátora. Malý krámek naštěští fungoval jako prodejce pro více operátorů a tak bylo z čeho vybírat. Velice ochotná slečna indského vzledu nám doporučila stejný tarif za 20 CAD od CHATR. Slečna v našich obou mobilech vyzkoušela, zda bude sim fungovat, potom jsme porovnávali tarif: Je opravdu stejný? - "ANO, JEN NEMÁTE NEOMEZENÉ SMS" - "NO TO POTOM ALE NENI STEJNÝ!". Slečna podotkla, že aspoň příchozí máme zdarma. JAK PROSÍM?! Tady se totiž platí za odchozí i příchozí sms i hovor. Je tedy jedno kdo komu píše nebo volá, vždy se o cenu podělí oba :-) No shodli jsme se na tom, že více budeme volat než psát, a tak vezmeme tedy tarif za stejnou cenu, která krom odeslaných sms má vše unlimited. 
Dále jsme se dozvěděli, že za každou SIM se platí, tedy zaplatíme 20 CAD za SIM a 20 CAD za první měsíc (jako kredit vždy na měsíc dopředu) - tedy 40 CAD každý. SIM gratis? možná v Evropě, tady jste v americe lidi....To už jdeme do mdlob a váháme, zda nás slečna nebalamutí. Sdělila nám, že i námi předem vybraný operátor účtuje za SIM kartu a dokonce ještě o 5 CAD víc. Ochotně vyjmenovala asi 10 poskytovatelů, které prodává spolu s cenami sim a přidala i pozn. o dražších tarifech, které nabízejí. Wow, slečna se vyzná a nemá asi důvod nás balamutit. Mrkla na nás a povídá, že operátor, kterého jsme na její doporučení vybrali má super nabídku - pokud zaplatíme kreditní kartou a ne cash, dostaneme nejen sim gratis, ale pokud nechame kreditku zaregistrovanou pro měsíční dobíjení kreditu, dosteneme každý měsíc ještě bonus 10 CAD navíc, který můžeme třeba použít na sms. Nezapomněla dodat, že tuto výhodu žádný z operátorů co zná nenabízí, ani ten, kterého jsme chtěli původně a tak nás to nemusí mrzet :-) No hotových bankovek máme stejně málo a platba katrou byla v plánu, tak není o čem rokovat :-)
Přišla další ťafka. Dáváme slečně kartu a ona povídá, že občas mají cizinci s kartou problém a terminál je neakceptuje, pokud se tak stane i u naší karty, nebude už moci objednávku zrušit, protože ještě před platbou nám bude přiděleno tel. číslo a sim už by nešla použít pro nikoho jiného. Takže pokud karta projde, platíme 40 CAD pokud ne, platíme 80 CAD a zrušit už to nepůjde. To už nám přišlo jako špatný vtip. Jít jinam, ale nemělo cenu, pokud bude karta zamítnuta tady, bude i jinde v tomto případě to prý záleží na operátorovi a jeho nastavení ne na platebním terminálu. Na kreditce máme čtyřlístek a logo MASTERCARD - to ji trošku dalo jistoty a přesvědčovala, že karta by měla projít. ....PROŠLA! Slečna nám vyjela lístek - 22. 6 CAD, uvedená cena byla bez DPH :( no bez komentáře. Asi po 2 hodinách máme oba kanadské telefonní číslo. Dáváme si brzký oběd, snídani jsme ani nestihli a jdeme na úřad. 

SIN - Social insurance number
Tošku jsme se báli, jak to po tahanici s mobilem dopadne na něčem, jako je městský úřad. Snad nebudem čekat do rána a nedozvíme se, že nám beztak chybí formulář D a F, fotka a třeba přeložený a ověřený rodný list z ČR :-) Ale kde pak, úřad předčil naše očekávání, milý přičmoudlý chlápek na informacích nám ukázal správné dveře, tam byla recepce, tam čekal další ještě přičmoudlejší chlapík -  řekli jsme proč jsme přišli, vzal si Evči předvyplněný formulář a opsal si jméno, Kájovi dal prázdný k vyplnění a ať se laskavě támhle posadíme a někdo si nás zavolá. Žádná neosobní krabice plivající čísla, u které si 5 min lámete hlavu, pro co vlastně jdete a jaké heslo zvolit, aby vás po vystání fronty nedořvali, že jste u špatného okna a máte stát jinou frontu jako občas v ČR :-) Asi za 3 min se od jednoho stolečku s pc ozvala milá paní, která si Evču zavolala, s úsměvem přitakala, že může Kajik jít sebou. Prošla s námi obě žádosti, vysvětlila co je třeba a za max 10. min jsme oba odcházeli s SIN číslem v kapse. Uf :-)

Banka - President Choice Financial
Plní optimismu, že teď už je smůla prolomená jsme se vydali do Banky, o jednu stanici metrem dál. Banku jsme si našli předem na internetu. Je to na místní podmínky velmi podivná banka, nabízí totiž vedení účtu gratis bez min. výše zůstatku a můžete používat bankomaty nejen jejich, ale gratis i od banky CIBC, která má jednu z nejhustších sítí bankomatů v Kanadě. Velice milá paní označující nás navzájem váš manžel, vaše manželka, nám vše vysvětlila, potvrdila s usměvem náš předchozí výzkum a založila nám účet, ke kterému máme každý jinou kartu s jiným číslem a extra přístupem na internet banking. Tedy číslo účtu je jedno, zůstatek je společný ale je krásně vidět, kdo s kterou kartou kde kolik rozfofroval nebo odeslal příkazem :-) 
Banka umožnuje všechny operace a vyřizování přes internet, proto nemá velké pobočky pro příjem klientů. Tady seděla jedna pani a mezitím přišlo asi 5 lidí, že chtějí vyměnit kartu nebo nějaké nastavení stran spořícího účtu a reptali, že musí čekat. Kanadani milují vše řešit osobně a proto jim tato banka často nevyhovuje, protože když přijdou musí čekat i déle než v bance, neexistuje tu 10 přepážek a číselný registr čekajících. Paní jim ochotně a mile nabídla židličku, ale oznamila, že nás uspěchat nemůže a všichni si musí počkat, pokud odejdou, nemůže jim pořadí ve frontě zaručit - na to si jedna slečna vzala její jméno, že si bude stěžovat. 
Odcházeli jsme s dobrým pocitem, že je vše zařízeno a jeli si odfrknout "domů" že začneme hledat bydlení. Jen jsme dorazili, slečna z banky volala Evče, že zapomněla manželovi dát něco podepsat a dnes to musí být vše vyřízeno, aby byl účet aktivní :( Evča řekla manželovi, že ze spořících důvodů pojede zpět do banky sám a ona ušetří za MHD a dojde mezitím nakoupit něco k jídlu. Kájik (prosíme potlesk) se ani neškaredil, ani nehádal, ale řekl, že by to také viděl jako rozumné a že jde hned :-) Vrchol byl, když Kájik během nákupu volal Evče, ne že už je zpět, ale že Evča to měla podepsat taky a paní se ptá, kde je manželka :-) Evča dala té pání pár hezkých českých jmen a nainstruovala Káju, ať jí pro boha nějak ukecá a podepíše jí tam sám, že ona rozhodně už zpět nejede. Za 3 minuty volal Karel Evče znovu ale pozor, ne že musí přeci jen dojet, ale že to s paní nějak skoulel a už jede zpět :-) Potom, volala Evče ještě paní s banky, aby se ještě jednou moc omluvila a pozvala nás oba na Kafe :-) Evča řekla, že se nic nestalo a pozvání přešla - na další cestu do centra nemáme čas ani peníze :-)

Došli jsme dom, že omrknem na internetu bydlení, domluvíme nějaké prohlídky na sobotu, dáme si véču a půjdem si lehnout. Vše vyšlo, až na to bydlení, spadla síť a nefungoval internet. Pan "domácí" se omlouval, že je chyba u poskytovatele a tak se nedá nic dělat, a že do zítra bude jistě vše ok. Když ne, půjdeme někam, kde je free Wi-Fi nebo se znovu postěhujem, pán má hodně nemovitostí jako všichni asiati tady a tak s lidma různě šmelí a stěhuje si je, jak potřebuje :-)

Cesta Letadlem 20. 06. 2013

Naše samotná cesta asi začla vlastně už ve středu, kdy jsme se snažili sbalit vše nutné a možná i zbytečné do poněkud zmenšujících se batůžků. Při minimalizací věcí s sebou jsme dokonce vyhostili z přepravy i jedno klíště (Evča). Ráno jsme si nečekaně trošku přispali a  když už to vypadalo, že náš ohnivý oř zpoždění nahnal, zůstali jsme cca 10 km od letiště stát v dopravní zácpě. Po chvíli stání a popojíždění krokem nám hodiny v aute nemilosrdně oznámili, že právě začal check-in a kolem nás se situace nelepšila. No bodejť my bysme byli někde včas (už vás všechny slyšíme :-)). Kajik z nečekaného zpoždění nevypadal ani tak nervózně jako Evča, že by doufal, že to nestihneme?! :-)
Štěstí nás má rado a tak se po pár km krokem dálnice uvolnila a my dorazili na letiště těsně před desátou. 1,5 hodiny do odletu nám přišlo spouta času, odbavili jsme velké batohy, koupili sváču a posledními vyprovázejícím jsme pozorovali letadla, u vstupu k letadlům nebyla při příchodu ani noha, tak jsme nespěchali. Když bylo asi 10:50 dorazili jsme k bráně k letadlů s tím, že tam jsme hned u Gate a ... chyba lávky, spolu s námi si to řeklo asi 300 poláků a tak byla nenadále fronta přes celou odbavovací halu až k dveřím na parkoviště. Za 10 minut nám začínal boarding a my stáli v nekonečné frontě na pasy a kontrolu příručních zavazadel. Naštěstí to šlo docela rychle. Neustále jsme natahovali uši a poslouchali, zda zrovna vyvolávaný LAST CALL je pro nás. Z kontroly jsme vyběhli asi v 11:20 směr náš Gate, naštěstí nebyl daleko přes celé letiště. S pasem a letenkou v jedné ruce a telefonem v druhé volajíc na rozloučenou jsme doběhli k vstupu do letadla, kde už svítil výstrašný nápis: LAST CALL!
Let do Helsinek utekl jako voda, měli jsme štěstí a dostali ta nejlepší místa v letadle, hned u nouzového východu, žádné sardinkování tentokrát. Jakmile Kajik statečně přežil první vzlet drtíc Evče ruku v úvahách o lodní dopravě, usnul jako špalek a ani rozdávání svačiny ho nevzbudilo. Zatím co si Evča pochutnávala na kuřecím BBQ sendviči, Kája spokojeně podřimoval sem tam se zamručením při mírném házení. Když se konečně vzbudil, kuřecí sendvič věnoval Evče s nadějí, že jídlo v dalším letadle bude chutnější. Přistání v Helsinkách paradoxně přežil Kajik snadněji než Evča, které přetrvávající rýma a suchý kašel ovlivnili vyrovnávání tlaku a způsobili bolestivé zalehnutí uší a částečnou hluchotu odbouranou až po hodinovém cumlání bonbonů na letišti při čekání na navazující let. Kajinek neprojevil nejmenší známky hladu, asi tušil, že nic lepšího než původně odmítnutý sendvič, který má Evča stále v batůžku by stejně nekáplo ;-) Tak jsme prošli pár obchůdků na letišti a přesunuli se rovou ke Gate. Na letišti bylo free WI-FI a tak někteří šťastlivci z vás, kteří byli zrovna on-line dostali aktuální info z první ruky :-) Po cestě letištěm k naší bráně jsme potkali zajímavé zařízení. Krom přepážek obydlených imigračními úředníky kontrolujícími pasy, tam stála ještě celá řada automatů na kontrolu e-pasů (část pro korejské a čínské pasy a část pro ostatní). Kája okamžitě projevil zájem jak to funguje a býval by strávil celé 3 hodiny čekání pozorováním videonávodu a lidí, kteří dle pokynu procházeli turnikety. Když jsme ale měli projít skrz, musela stejně Evča první. Po průchodu se zdálo, že by to rád Kajča prošel ještě párkrát, ale naštěstí to nebylo možné obejít jinudy zpět :-)

S mírným zpožděním jsme nastoupili do navazujícího letu a oba nás polil studený pot. Letadlo, které vypadalo hůř než to z Prahy nás mělo dopravit za 8,5 h do Toronta?! Kaja bohužel zjistil, že místo u Exitu z předchozího letadla nemělo standardní velikost a delší část letu prožil jako stěžující si sardinka, ještě že seděl do uličky. Obrazovka, kde nám pustili asi 3 filmy byla společná pro všechny, neměl každý sám jako mají například BA nebo Korean Air. Sluchátka na hudbu jsme sice dostali, ale nic moc výběr. Dostali jsme hlavní jídlo a pak ještě před přistáním malou svačinu. Gratis víno a pivko se servírovalo jen u hlavního jídla. Bohužel i zdejší oběd Kaja snědl s mírným odporem a konstatováním, že to jí jen proto, aby neumřel do Toronta hlady :-) Evče to docela chutnalo. No prostě ve službách Finnair trošku zklamali. Největší a nejlepší zážitek z letu byl přelet na Grónskem. Bylo jasno a bez mraků a výhled opravdu nevídaný :-) Zde na kochání:

Po příletu do Toronta nás čekalo spousta vyřizování, nejdříve fronta na pasové kontrole, potom další čekání na imigračního úředníka pro pracovní povolení. Naštěstí to byl fajn chlapík a krom asi 2 dotazů nás žádným výslechem nezdržoval, dal nám razítka a do pasu vlepil pracovní vízum s přáním, ať se nám daří. Když jsme došli pro zavazadla, na pásu se válely poslední dva zámotky (naše batohy) a cedule o jaký let se jedná už byla vypnutá :-) Vyměnili jsme zbytek peněz, poptali se jak na lístky na MHD a kde je zastávka (popis cesty MHD a vůbec celého systému viz další samostatný příspěvek) a šli čekat na bus do centra. Při samém čekání na razítko do pasu se nám z hlavy vykouřili jiné věci, třeba: kolik, že je to vlastně hodin, kor když byl let zpožděný a také, že nás již napjatě očekává náš ubytovatel. Až při příjezdu na metro jsme zjistili, že je 10:37 místního času a my psali na Homestay, kde máme bydlet příští 3 noci, že přiletíme v 8 večer a mezi 9 a 10h tam budem. Rychle jsme zalarmovali telefon a zjistili, že nám už volali a psali, jak to vypadá :-( rychle jsme skočili do přijíždějícího metra a doufali ve stanici, kde bude signál. Už jsme se báli, že se nedovoláme  a budem spát pod mostem, ale na další stanici byl signál, vyskočili jsme z metra ven a volali o záchranu a s omlouvou. Bylo nám naznačeno, že je dost pozdě a ubytovateli se na nás nechce čekat a že jsme si měli vzít taxíka (za 50 CAD místo 6 CAD za metro za oba). Do nekonečna jsme se omlouvali a odhadli, že asi za půl hodiny budeme na konečné metra, kde je naše ubytování, kde se nám majitel nabídl, že nás vyzvedne autem už jen proto, aby nemusel čekat déle, než to najdeme pěšky :-) Samosebou jsme kecali, z místa kde jsme byli, byl odhadovaný čas dojezdu asi hodina, ale to by jistě nečekal :-) Zvládli jsme to za 45 min a našli se na konečné metra. Chlapík byl nakonec docela milej, jen nám oznámil, že budeme spát dnes jinde a zítra nás převeze do našeho původního pokoje. Ukázal nám, jak to doma chodí, domluvil se druhý den na převoz a zmizel. My si dali rychlou sprchu a v 0:30 místního času, tedy asi v 6 ráno u vás v ČR jsme šli konečně spát.......(další příspěvky očekávejte co nejdříve: náš boj s MHD, první ubytování, běhání po úřadech)

Všem moc děkujeme za milé příspěvky a zdravíme do ČR :-)

PS: Omlouvám se za písmo, na základě připomínek byla snaha ho změnit, ale vyšla na prázdno :(

Kdy to vypukne?

Řada z vás se ptá, kdy vlastně to naše velké dobrodružství začne. Přípravy, které začaly 31. 12. 2012, a to Kájovou žádostí o pas, již nyní vrcholí. Zatímco Evča je od té doby ponořená do příprav a zjišťování informací do začátku, Karel je stále na pochybách, zda let do Kanady přežijeme a tak se dalšími popříletovými starostmi příliš netrápí a nezaobírá: "pokud to fakt přežijem, tak se to potom nějak udělá" :-)

A kdy že to vypukne? Letový plán je následující:

Odlet 20. 06. 2013
11:35 Praha Terminál 2
Přestup Helsinky 14:40/18:10 tamního času
19:55 Přílet do Toronta na Terminál 3 - místního času
(1:55; 21. 06. 2013 českého času)
Letecká společnost Fin Air