Cesta Letadlem 20. 06. 2013

Naše samotná cesta asi začla vlastně už ve středu, kdy jsme se snažili sbalit vše nutné a možná i zbytečné do poněkud zmenšujících se batůžků. Při minimalizací věcí s sebou jsme dokonce vyhostili z přepravy i jedno klíště (Evča). Ráno jsme si nečekaně trošku přispali a  když už to vypadalo, že náš ohnivý oř zpoždění nahnal, zůstali jsme cca 10 km od letiště stát v dopravní zácpě. Po chvíli stání a popojíždění krokem nám hodiny v aute nemilosrdně oznámili, že právě začal check-in a kolem nás se situace nelepšila. No bodejť my bysme byli někde včas (už vás všechny slyšíme :-)). Kajik z nečekaného zpoždění nevypadal ani tak nervózně jako Evča, že by doufal, že to nestihneme?! :-)
Štěstí nás má rado a tak se po pár km krokem dálnice uvolnila a my dorazili na letiště těsně před desátou. 1,5 hodiny do odletu nám přišlo spouta času, odbavili jsme velké batohy, koupili sváču a posledními vyprovázejícím jsme pozorovali letadla, u vstupu k letadlům nebyla při příchodu ani noha, tak jsme nespěchali. Když bylo asi 10:50 dorazili jsme k bráně k letadlů s tím, že tam jsme hned u Gate a ... chyba lávky, spolu s námi si to řeklo asi 300 poláků a tak byla nenadále fronta přes celou odbavovací halu až k dveřím na parkoviště. Za 10 minut nám začínal boarding a my stáli v nekonečné frontě na pasy a kontrolu příručních zavazadel. Naštěstí to šlo docela rychle. Neustále jsme natahovali uši a poslouchali, zda zrovna vyvolávaný LAST CALL je pro nás. Z kontroly jsme vyběhli asi v 11:20 směr náš Gate, naštěstí nebyl daleko přes celé letiště. S pasem a letenkou v jedné ruce a telefonem v druhé volajíc na rozloučenou jsme doběhli k vstupu do letadla, kde už svítil výstrašný nápis: LAST CALL!
Let do Helsinek utekl jako voda, měli jsme štěstí a dostali ta nejlepší místa v letadle, hned u nouzového východu, žádné sardinkování tentokrát. Jakmile Kajik statečně přežil první vzlet drtíc Evče ruku v úvahách o lodní dopravě, usnul jako špalek a ani rozdávání svačiny ho nevzbudilo. Zatím co si Evča pochutnávala na kuřecím BBQ sendviči, Kája spokojeně podřimoval sem tam se zamručením při mírném házení. Když se konečně vzbudil, kuřecí sendvič věnoval Evče s nadějí, že jídlo v dalším letadle bude chutnější. Přistání v Helsinkách paradoxně přežil Kajik snadněji než Evča, které přetrvávající rýma a suchý kašel ovlivnili vyrovnávání tlaku a způsobili bolestivé zalehnutí uší a částečnou hluchotu odbouranou až po hodinovém cumlání bonbonů na letišti při čekání na navazující let. Kajinek neprojevil nejmenší známky hladu, asi tušil, že nic lepšího než původně odmítnutý sendvič, který má Evča stále v batůžku by stejně nekáplo ;-) Tak jsme prošli pár obchůdků na letišti a přesunuli se rovou ke Gate. Na letišti bylo free WI-FI a tak někteří šťastlivci z vás, kteří byli zrovna on-line dostali aktuální info z první ruky :-) Po cestě letištěm k naší bráně jsme potkali zajímavé zařízení. Krom přepážek obydlených imigračními úředníky kontrolujícími pasy, tam stála ještě celá řada automatů na kontrolu e-pasů (část pro korejské a čínské pasy a část pro ostatní). Kája okamžitě projevil zájem jak to funguje a býval by strávil celé 3 hodiny čekání pozorováním videonávodu a lidí, kteří dle pokynu procházeli turnikety. Když jsme ale měli projít skrz, musela stejně Evča první. Po průchodu se zdálo, že by to rád Kajča prošel ještě párkrát, ale naštěstí to nebylo možné obejít jinudy zpět :-)

S mírným zpožděním jsme nastoupili do navazujícího letu a oba nás polil studený pot. Letadlo, které vypadalo hůř než to z Prahy nás mělo dopravit za 8,5 h do Toronta?! Kaja bohužel zjistil, že místo u Exitu z předchozího letadla nemělo standardní velikost a delší část letu prožil jako stěžující si sardinka, ještě že seděl do uličky. Obrazovka, kde nám pustili asi 3 filmy byla společná pro všechny, neměl každý sám jako mají například BA nebo Korean Air. Sluchátka na hudbu jsme sice dostali, ale nic moc výběr. Dostali jsme hlavní jídlo a pak ještě před přistáním malou svačinu. Gratis víno a pivko se servírovalo jen u hlavního jídla. Bohužel i zdejší oběd Kaja snědl s mírným odporem a konstatováním, že to jí jen proto, aby neumřel do Toronta hlady :-) Evče to docela chutnalo. No prostě ve službách Finnair trošku zklamali. Největší a nejlepší zážitek z letu byl přelet na Grónskem. Bylo jasno a bez mraků a výhled opravdu nevídaný :-) Zde na kochání:

Po příletu do Toronta nás čekalo spousta vyřizování, nejdříve fronta na pasové kontrole, potom další čekání na imigračního úředníka pro pracovní povolení. Naštěstí to byl fajn chlapík a krom asi 2 dotazů nás žádným výslechem nezdržoval, dal nám razítka a do pasu vlepil pracovní vízum s přáním, ať se nám daří. Když jsme došli pro zavazadla, na pásu se válely poslední dva zámotky (naše batohy) a cedule o jaký let se jedná už byla vypnutá :-) Vyměnili jsme zbytek peněz, poptali se jak na lístky na MHD a kde je zastávka (popis cesty MHD a vůbec celého systému viz další samostatný příspěvek) a šli čekat na bus do centra. Při samém čekání na razítko do pasu se nám z hlavy vykouřili jiné věci, třeba: kolik, že je to vlastně hodin, kor když byl let zpožděný a také, že nás již napjatě očekává náš ubytovatel. Až při příjezdu na metro jsme zjistili, že je 10:37 místního času a my psali na Homestay, kde máme bydlet příští 3 noci, že přiletíme v 8 večer a mezi 9 a 10h tam budem. Rychle jsme zalarmovali telefon a zjistili, že nám už volali a psali, jak to vypadá :-( rychle jsme skočili do přijíždějícího metra a doufali ve stanici, kde bude signál. Už jsme se báli, že se nedovoláme  a budem spát pod mostem, ale na další stanici byl signál, vyskočili jsme z metra ven a volali o záchranu a s omlouvou. Bylo nám naznačeno, že je dost pozdě a ubytovateli se na nás nechce čekat a že jsme si měli vzít taxíka (za 50 CAD místo 6 CAD za metro za oba). Do nekonečna jsme se omlouvali a odhadli, že asi za půl hodiny budeme na konečné metra, kde je naše ubytování, kde se nám majitel nabídl, že nás vyzvedne autem už jen proto, aby nemusel čekat déle, než to najdeme pěšky :-) Samosebou jsme kecali, z místa kde jsme byli, byl odhadovaný čas dojezdu asi hodina, ale to by jistě nečekal :-) Zvládli jsme to za 45 min a našli se na konečné metra. Chlapík byl nakonec docela milej, jen nám oznámil, že budeme spát dnes jinde a zítra nás převeze do našeho původního pokoje. Ukázal nám, jak to doma chodí, domluvil se druhý den na převoz a zmizel. My si dali rychlou sprchu a v 0:30 místního času, tedy asi v 6 ráno u vás v ČR jsme šli konečně spát.......(další příspěvky očekávejte co nejdříve: náš boj s MHD, první ubytování, běhání po úřadech)

Všem moc děkujeme za milé příspěvky a zdravíme do ČR :-)

PS: Omlouvám se za písmo, na základě připomínek byla snaha ho změnit, ale vyšla na prázdno :(