Zlatá horečka v Kanadě aneb „jak se žije na severu?!“

Kdyby nám někdo před pár dny řekl, že do týdne dáme výpověď, vyklidíme ubytování a odstěhujeme se téměř 1000 km na sever, asi bychom mu to nevěřili :-) A je to tady :-) Věřte nebo ne, už bydlíme a pracujeme poblíž města Fort McMurray (cca 60 tis. Obyv. Asi jako Pardubice) – viz aktualizovaná mapa.

Vezmeme to hezky od začátku. Protože se nám do Vánoc nepovedlo sehnat v Banffu lépe placenou práci nebo ještě jednu k té, kterou už máme, rozhodli jsme se zkusit štěstí na severu Alberty. Díky těžbě ropy, je tam údajně dost pracovních míst a lépe placených, ale horší ubytování a práce od rána do večera. No, řekli jsme si, že za pokus to stojí.

A tak jsme to obepsali od čerta k ďáblu a čekali co se stane. Proslýchá se, že dobře placená místa si Kanaďané drží pro sebe a bez známých je pro našince těžké, se tam dostat. Už jsme v úspěch ani nedoufali, když jsme 19.01. ráno dostali e-mail, s tím, že pokud máme ještě zájem, můžeme hned začít a čím dřív tím líp. Okamžitě jsme volali zpět a dozvěděli se, že byť původně sháněli jen jednoho pracanta, vezmou nás oba, ale včera bylo pozdě. Domluvili jsme se, že týden nám na přesun dají a tak pokud začneme pracovat v neděli 26.01. můžeme s prací najisto počítat. Ještě ten den jsme se domluvili v hotelu s šéfikem a den nástupu do práce obratem potvrdili. Ještě ten den jsme si koupili jízdenku na autobus – pro jistotu vratnou, kdyby něco neklaplo :-) - a vypověděli ubytování.

V hotelu to šéf vzal skvěle, div nám nevynadal, že jsme to nepotvrdili hned :-) Pogratuloval nám, poděkoval za spolupráci, zeptal se na naše budoucí podmínky, aby nás nikdo nenapálil a nabídl nám, že se můžeme kdykoliv vrátit, kdyby se nám v novém místě nelíbilo. Upravil nám rozvrh hodin, abychom měli dost času se sbalit a dokonce ostatním, které jsme pozvali na rozlučkovou párty, upravil rozvrh tak, aby se k nám mohli všichni dostavit :-) Ve středu jsme měli poslední pracovní den, večer párty v našem domečku. Pro všechny jsme navařili, abychom se zbavili všech zásob jídla. Ve čtvrtek jsme odpočívali , byli si naposled zabruslit, prodali brusle a večer měli ještě langoš párty na rozloučenou s Denisou a Kubou – český páreček který tu taky pracuje.

Párty na rozloučenou: zapečené brambory se špenátem, sýrem a kuřecím, bramboráky, domácí pizza a polévka od Ayumi a kuřecí křídla a nohy poslané od pana šéfa :-)

Polévka od Ayumi :-)

Afterparty s Ayumi a jejím přítelem - naši spolubydlící

Páteční rozloučení v práci, přinesli jsme jim ořechovou buchtu, domácí musli a zmrzku :-)

Fotečka s Carlosem - náš pan šéf

V pátek jsme vše sbalili, zbylé jídlo dali spolubydlícím, předali vyklizený pokoj a klíče, o polední pauze došli do hotelu s malou výslužkou se ještě rozloučit se šéfem, kolegy a vrátit uniformu a ještě ten večer v 17:15 vyrazili na 13ti hodinovou cestu autobusem s dvěma přestupy na sever. Sebou máme vše krom kempového a kuchyňského vybavení, to jsme si nechali u spolubydlících v našem domečku, prý nám to budou opatrovat, než si pro to přijedeme. 

Poslední západ slunce v Banff

Poslední západ slunce v Banff

Cesta autobusem byla úmorná a dlouhá, ale naštěstí byly sedačky dál od sebe a bylo místo na nohy. Sebou jsme měli na svačinku poslední čokoládky co dorazili z Čech a taky rýžové koule od Ayumi (japonská specialita) a cadbery sušenky od Calluma :-) Přestupovali jsme v Calgary – tam jsme měli na přestup jen 10 min a díky špatné informaci od předchozího řidiče, nám navazující spoj málem frnknul - a potom znovu v Edmontonu, tam jsme čekali asi 2h. Nádraží tam vypadalo jako vlakáč v Kolíně – vybydleně a plný pochybných individuí, taky jsme tam přestupovali o půlnoci no...naproti tomu autobusák v Calgary vypadal jak moderní letištní hala :-) Také nás překvapilo, že se zavazadlama společnost nakládala jako na letišti, odbavíte je do prvního autobusu a pokud přestupujete a jedete se stejnou společností a koupili jste celou cestu najednou, zavazadla vám automaticky přesunou do následujícího autobusu a vy přestoupíte jen s příručním zavazadlem. Díky zkušenostem s českými autobusy, jsme byli ale pěkně nervózní, zda naše batohy vůbec někdy uvidíme, zda nám nebudou volat za pár hodin z Vancouveru, že tam máme batohy :-) Naštěstí to klaplo a se zavazadlama jsme se v sobotu ráno v 7:00 šťastně setkali ve Fort McMurray, stejně jako s majitelem kempu, kde budeme pracovat a který nás přijel k autobusu osobně vyzvednout. V sobotu jsme vyřídili papírování, byli představeni budoucím kolegům, dostali napapat, pokojíček a mohli odpočívat. 

Japonská svačinka po cestě

Japonská svačinka po cestě

No a teď, kde to vlastně jsme a co tam děláme. Kolem ropných polí na severu Alberty je spousta pracovních táborů/kempů a pro ně je neustále sháňka po zkušených pokojských. V kempech bydlí ti, co dělají pro ropné společnosti, ty jim většinou pobyt zde hradí stejně jako cestu do zaměstnání. V kempech mají plnou penzi formou bufetu a každý den room servis. Kemp vypadá jako takový pavouk poslepovaný z kabin a to uprostřed ničeho blízko dálnice a ropných polí. Město je odsud asi 70 km po dálnici. Jednotlivé kempy se liší, některé jsou nové a luxusní jiné starší a jednodužší – náš je kombinací obou. Je tu starší část s méně luxusními a menšími pokoji bez vlastní koupleny se společnými záchody a umývárkami na chodbě a pak části novější, některé jsou teprv ve výstavbě, kde pokoje vypadají jak v hotelu, jsou s vlastní kouplenou, kde je vana nebo sprchový kout, velká postel a více nábytku, někde dokonce varná konvice, lednice a mikrovlnka.

Práce by tu neměla být tak náročná jako v hotelu, aspoň se to po prvních dnech tak jeví. Dělá tu hodně Kanaďanů i v housekeepingu, to je docela překvapení. Většinou jsme slyšeli, že tu uklízejí cizinci a bydlí tu Kanaďani, kteří mají odbornou a mnohem lépe placenou práci. My tu dostaneme asi nejnižší možnou mzdu a i tak to bude 150 CAD denně + ubytování a strava gratis a to i v době volna, pokud se rozhodneme volno trávit v kempu. Vaří tu moc dobře, jako v hotelu, každý den je buffetová snídaně, na oběd není moc velký výběr ale večer jsou dva buffety ve dvou jídelnách a obrovský výběr nemluvě o ovoci, sendvičích, pečivu a zákuskách, které jsou k dispozici volně po celý den a neustále doplňovány. Veškeré nápoje jsou také zdarma – kola, džus, voda (i balená sebou na pokoj), kafe, čokoláda, čaj, čokoládové mléko, co jen vás napadne, na pití jsou všude automaty ale s tim rozdílem, že nemají otvor na mince :-) Pracovat budeme denně 10 hodin z toho hodina pauza. Začínáme v 7 ráno a končíme v 17:00 pauza je 9:00, 12:00 a 15:00. Pracovat můžeme 6 dní v týdnu a 1 den volno, nebo 3 týdny non stop a 1 týden volno – jak budeme chtít.

Ubytování pro nás není tak krásné, jako v našem dřevěném domečku v Banffu, ale na to přenocování nám postačí. Veškeré povlečení, kapesníky, toaleťáky, ručníky – vše poskytnuto od kempu – žádný poplatek či záloha. Koupelna je na chodbě a jen malá se sprchovým koutem, záchodem a umyvadlem, ale sdílíme ji jen s jedním single pokojem. Je tu k dispozici posilovna gratis i pro nás. Máme tu v našem bloku i pračku a sušičku – vše gratis včetně prášku na praní. Lidi jsou tu hrozně fajn, tak snad to tu bude vše tak v pohodě, jak se to po prvním dnu tváří. Doufáme, že uvidíme polární záři v této části země to není neobvyklé ;-) Aspoň se podíváme do míst, kam se běžný turista nepodívá a to je pro nás jeden z cílů cesty....

náš pokojíček...no aspoň máme okno :-)

výhled z okna se s tím v Banffu nedá srovnat :(

chodba, dveře nalevo jsou naše kouplena a wc

chodba - pračky, mikrovlnky, barel s vodou...vše co je třeba

Naše koupelna

Hlavní vchod do kempu - budova na levo a na pravo jsou dvě jídelny, kde se stravuje celý kemp

část kempu - tak to tu vypadá, kam se člověk ohlédne, chodbičky a buňky

tahle buňka je naše v ní je náš pokojík - buňka č. 20 pokoj č. 25 :-)