úterý 17. června 2014

Denali National Park 12. 06. + 13. 06. 2014

Na druhý pokus nám Denali vyšlo nádherně. Již při našem příjezdu se obloha vyčistila a ujistila nás, že rezervovat si 2 nadcházející dny v parku je správná věc. Zamluvili jsme si kemp v parku a autobus, protože vlastním vozem se po jediné cestě, která parkem vede, volně pohybovat nelze, jen asi k prvnímu kempu. My ale chtěli projet téměř celou silnici parkem až ke kempu u Wonder Lake pod slavným Mt McKinley.


Přenocovali jsme v hezké stanové chatičce v kempu nedaleko vstupní brány do kempu a druhý den ráno naše dobrodružství začalo.

Těsně před příjezdem do parku jsme potkali mladého losa, jak brodí řeku, za ním můžete vidět cizí auto, jak zaparkovalo blízko kvůli fotce, poděšený los začal brodit zpět.
Naše roztomilá chaloupka na břehu řeky u vstupu do parku

V 7:15 ráno nás vyzvedl autobus na parkovišti u návštěvnického centra. Líbilo se nám, jak je park kempařům a baťůřkářům nakloněn - když přenocujete v kempu, máte levnější autobus než jednodenní návštěvníci a po celou dobu, kdy jste v parku, můžete u vstupu gratis parkovat. Navíc kemp v parku nebyl nijak předražený.

Počasí bylo nádherné, vidět byl celý pás hor včetně Mt McKinley, což se rozhodně neděje denně a každý, komu se to poštěstí si toho musí vážit. Kochali jsme se na několika zastávkách během asi 5ti hodinové jízdy parkem. Viděli jsme 2 Grizzly medvědy, dokonce jednu maminu s mláďaty, několik Caribou, lyšku a Dall Sheep (taková horská ovce se zahnutýma rohama).

My dva a McKinley















Mt McKinley, jako z časopisu


Takhle blízko cesty se dají zvířátka vidět, ale některá byla pěkně daleko
Když jsme dojeli ke kempu, postavili si stan s výhledem na dominantu parku a že půjdem někam na tůru....no jo, ale to je tady trošku svízel, nebo spíš dost netradiční zvyk. V Denali nejsou téměř žádné značené cesty, je tu ta dálnice a pár turistických krátkých stezek tak na hodku či dvě, ale to vše. Denali si zakládá na tom, že jsou divočina, žádné cesty! Navíc turisti jsou přemlouváni k tomu aby nenásledovali vyšlapané cesty od předchozích turistů a šli jinudy, aby park zůstal divočinou bez cest....to se hezky řekne, pokud by tu krajina vypadala jako v Čechách, řídký les, louky atp. My ale kolem Wonder Lake měli typickou tundru - malé keříky téměř všude a když stromky, tak husté a neprostupné. Navíc spousta mokřadů a malých jezírek a vyschlých jezírek, tudíž se v tom jde dost špatně, furt se propadáte a boříte. Nemluvě o spoustě komárů, která na vás útočí jakmile se tím křovím proženete. A to prý sezóna ještě nezačala a komárů moc není.




Náš stan pod nejvyšší horou severní Ameriky
Káju divočina bez cest po první procházce vyčerpala a odradila, lehnul si ke stanu a kochal se horama až do večera, pak usnul jako špalek. Evča si bez něj odpoledne a druhý den ráno dala dvě kratší procházky po okolí a druhý den kolem oběda ho přemluvila aspoň na jednu túru, jedinou značenou a zpevněnou v okolí kempu.


Odpoledne se obloha zatáhla a začlo pršet, tak jsme na nic nečekali a vzali první autobus zpět ke vstupu. Naneštěstí to byl turistický a ne pro kempaře...byl nacpaný k prasknutí. Viděli jsme orly, grizzlyho a krásného velkého dospělého losa s plným "lopatkovým" parožím (přes křoví a dav v autobuse nešlo vyfotit).

Nakonec jsme se usnesli, že to je moc zajímavé nechat divočinu divočinou a lidi ať si jdou krajinou jako ti první, kteří sem přišli. Země přeci dřív byla celá bez cest!


Ráno bylo jezero jako zrdcadlo
Mt McKinley aneb v indiánštině Denali - the high one!

Od oceánu k polárnímu kruhu 05. 06. - 09. 06. 2014

Po prohlídce města Skagway jsme se vydali na další cestu, tentokrát ke Kájově radosti již po pevnině. (Přišlo mu, že Bobík nějak zahálí). V tu chvíli jsme ještě netušili, že pojedeme téměř nonstop až na polární kruh :-)

První část cesty byla ze Skagway po Klondike Highway přes White Pass do Kanady. Klondike hwy téměř kopíruje dráhu původní cesty přes White pass a souběžnou železnici, která tu byla vybudovaná původně pro přepravu zlatokopů, ale otevřena byla v době, kdy už zlatá horečka zde utichala. Své pravé zlaté časy má dráha až dnes, kdy vozí turisty na jednodenní výlety za 120 až 250 USD! Podél Klondike Hwy je také řada informačních cedulí o vývoji stezky, silnice i železnice a o místech, která byla osídlená a byla důležitým zastavením při putování zlatokopů na sever.












Překročili jsme hranice s Kanadou a tak nějak zvláštně jsme se cítili, jako že se vracíme domů, nebo aspoň někam, kde to známe a už tam nejsme cizí.....hold jsme tam kus srdce přeci jen asi nechali :-) Celníkův děda byl Čech a tak to šlo na hranicích hladce :-) Už jsme skoro zapomněli, jak to dřív chodilo v Evropě na hranicích, překvapivě se tu ale vždy stojí jen u budky země, do které jedete, hraničním přechodem země, kterou opouštíte, jen projíždíte. Ne jako dřív v u nás, že se vždy stálo např. na české i německé hranici bez ohledu na to, kterým směrem jedete.




Šťastnou cestu přes hory nám přál jeden svišť a medvěd černý (ten před fotkou utekl) :-)

Přenocovali jsme kousek od Whitehorse, doplnili zásoby a vydali se dál, tentokrát po Alaska highway podél národního parku Kluane směrem opět na Aljašku. U Hainas Junction nám přes cestu přeběhl obrovský mědvěd hnědý, lepší než černá kočka, co?!
Byl nádherný den a hory jak namalované, to se jen tak nepoštěstí mít v horách tak hezky, rozhodli jsme se přidat letecký výlet nad horskými štíty, ten nápad ale mělo vzhledem k počasí tolik lidí, že se na nás již nedostalo...no co ušetříme a jedem dál.

Kluane NP
Kluane NP
Kluane NP
Nocujeme těsně u hranice s Aljaškou a ráno pokračujeme po Alaska hwy opět na Aljašku. Stále nás vyprovází blankytně modrá obloha a horské štíty kam se jen člověk otočí. Odbočujeme po Richardson hwy a potkáváme 3 losí dámy, jednu dokonce s mláďaty :-)












Pak nastává řidičská výzva číslo jedna, 133 mil/ 214km dlouhá Denali hwy - pouze gravel road s jedinou benzínkou ve třetině cesty. Cesta holou pustinou po náhorní plošině. Mohli jsme tam jet i po krásné dálnici místo štěrkové cestě, ale tohle je zážitek, tak tu dřív vypadali všechny cesty a dnes je zpevněná jen hlavní síť dálnic a všechny příjezdové cesty a pár vedlejších spojnic vypadá stále stejně. Prostě kdo projede Aljašku čistým autem, jako by tu nebyl ;-) Cestou jsme potkali dikobraze, ale asi se styděl na fotku nepočkal.

Denali Hwy - Summit lake
Denali Hwy
Denali Hwy
Denali Hwy
Denali Hwy
Denali Hwy
Denali Hwy - zde jsme nocovali :-) výhled za milion
Denali Hwy
Denali Hwy - přístřešek v jednom ze dvou kempů podél silnice
Denali Hwy - přístřešek v jednom ze dvou kempů podél silnice
Denali Hwy
Denali Hwy
Nebylo tam tak zima, jak to na fotkách vypadá, ale teplo taky zrovna ne. Naneštěstí nás opustilo hezké počasí a stáhly se mraky. Nocovali jsme v půli cesty a odpoledne dorazili k branám národního parku Denali, kde byl náš zamýšlený cíl. Nicméně předpověď počasí nás trošku vyděsila, mělo tři dny jen pršet a být zataženo, rozhodli jsme se počkat na počasí a přidat výlet dál na sever - prostě na otočku (tam i zpět z Denali 1200 km) zajet k polárnímu kruhu, než se tu počasí umoudří :-) A tak jsme vyrazili po Parks hwy do města Fairbanks, hlavního města severu a druhé největší na Aljašce. Zde jsme doplnili zásoby a při cestě zpět tu také vyměnili olej a spali v nádherném hostelu v Teepe. Fairbanks má stejně jako většina měst na Aljašce zlatokopeckou historii. Prošli jsme tu krásným historickým parkem a muzeem o zlaté horečce.

Naše týpí v hostelu ve Fairbanks
Interier zařízen hotelově no, ale i tak to mělo něco do sebe :-) Ale na zemi udusanou hlínu nebo větve, kožešiny a uprostřed ohniště, to bysme si dali líbit víc :-)












Pink ponk v 23:00? Proč ne :-)

Historický park v centru Fairbanks
Historický park v centru Fairbanks
Historický park v centru Fairbanks

Historický park v centru Fairbanks
Historický park v centru Fairbanks

Historický park v centru Fairbanks
Historický park v centru Fairbanks
Historický park v centru Fairbanks
Na jednu noc jsme také zastavili v Chena hot springs - termálních lázních asi 100 km od Fairbanks, mají tu kemp a bazén otevřený do půlnoci :-)


Poslední část cesty tvořila slavná Dalton Hwy. Začíná asi 135 km severně od Fairbanks a vede přes polární kruh až k severnímu ledovému oceánu (celkem 416 mil/670 km - k polárnímu kruhu jen 185 km). Je to opět krásná štěrková po většinou nezpevněná cesta, která kopíruje ropné potrubí. Byla vybudovaná olejářskými společnostmi, aby se dostali k svým ropným polím a následně otevřená i pro veřejnou dopravu. Podél cesty jsme neviděli žádná zviřátka, asi díky neustálému pendlování kamionů. Všude byla jen mračna komárů. Ale ten pocit, že jedete divočinou, kde nejsou města ani vesnice jen pár samousedlostí a benzínek, že stovky km na obě strany od silnice není nic jen tundra, už to je něco.

Autíčko před cestou
Bobík s řidičem po překonání polárního kruhu a Dalton Hwy :-) Ve stejnem stavu jsme ho přivezli i na výměnu oleje :-) Nějak nebylo po cestě kde ho nablýskat, netušili jsme, že součástí výměny oleje je i prohlídka vozu, úklid interieru a umytí oken :-) Hanba nás polývala, kor když se jeden chlapík přisel zeptat, zda tu památku na zadním okně může umýt nebo nechat :-)

Informační centrum
Bereme si v íčku razítka na památku
most přes řeku Yukon









Navečer jsme dosáhli polárního kruhu a udělali si tam pořádnou českou hostinu na oslavu té daleké cesty - bramboráky a plzeňské. Nocovali jsme kousek za polárním kruhem na vyhlídce směrem k oceánu, ke kterému už nedojedem a ráno to otočili na cestu zpět do Denali doufajíc, že počasí si dalo říct.




Cesta ze Skagway k polárnímu kruhu trvala 4,5 dne a byla dlouhá 2.193 km včetně odbočky k Chena hot springs. Počítáno bez zpáteční cesty z polárního kruhu do Denali NP.