Po prohlídce města Skagway jsme se vydali na další cestu, tentokrát ke Kájově radosti již po pevnině. (Přišlo mu, že Bobík nějak zahálí). V tu chvíli jsme ještě netušili, že pojedeme téměř nonstop až na polární kruh :-)
První část cesty byla ze Skagway po Klondike Highway přes White Pass do Kanady. Klondike hwy téměř kopíruje dráhu původní cesty přes White pass a souběžnou železnici, která tu byla vybudovaná původně pro přepravu zlatokopů, ale otevřena byla v době, kdy už zlatá horečka zde utichala. Své pravé zlaté časy má dráha až dnes, kdy vozí turisty na jednodenní výlety za 120 až 250 USD! Podél Klondike Hwy je také řada informačních cedulí o vývoji stezky, silnice i železnice a o místech, která byla osídlená a byla důležitým zastavením při putování zlatokopů na sever.
Překročili jsme hranice s Kanadou a tak nějak zvláštně jsme se cítili, jako že se vracíme domů, nebo aspoň někam, kde to známe a už tam nejsme cizí.....hold jsme tam kus srdce přeci jen asi nechali :-) Celníkův děda byl Čech a tak to šlo na hranicích hladce :-) Už jsme skoro zapomněli, jak to dřív chodilo v Evropě na hranicích, překvapivě se tu ale vždy stojí jen u budky země, do které jedete, hraničním přechodem země, kterou opouštíte, jen projíždíte. Ne jako dřív v u nás, že se vždy stálo např. na české i německé hranici bez ohledu na to, kterým směrem jedete.
Šťastnou cestu přes hory nám přál jeden svišť a medvěd černý (ten před fotkou utekl) :-)
Přenocovali jsme kousek od Whitehorse, doplnili zásoby a vydali se dál, tentokrát po Alaska highway podél národního parku Kluane směrem opět na Aljašku. U Hainas Junction nám přes cestu přeběhl obrovský mědvěd hnědý, lepší než černá kočka, co?!
Byl nádherný den a hory jak namalované, to se jen tak nepoštěstí mít v horách tak hezky, rozhodli jsme se přidat letecký výlet nad horskými štíty, ten nápad ale mělo vzhledem k počasí tolik lidí, že se na nás již nedostalo...no co ušetříme a jedem dál.
 |
| Kluane NP |
 |
| Kluane NP |
 |
| Kluane NP |
Nocujeme těsně u hranice s Aljaškou a ráno pokračujeme po
Alaska hwy opět na Aljašku. Stále nás vyprovází blankytně modrá obloha a
horské štíty kam se jen člověk otočí. Odbočujeme po Richardson hwy a
potkáváme 3 losí dámy, jednu dokonce s mláďaty :-)
Pak nastává řidičská výzva číslo jedna, 133 mil/ 214km dlouhá Denali hwy - pouze gravel road s jedinou benzínkou ve třetině cesty. Cesta holou pustinou po náhorní plošině. Mohli jsme tam jet i po krásné dálnici místo štěrkové cestě, ale tohle je zážitek, tak tu dřív vypadali všechny cesty a dnes je zpevněná jen hlavní síť dálnic a všechny příjezdové cesty a pár vedlejších spojnic vypadá stále stejně. Prostě kdo projede Aljašku čistým autem, jako by tu nebyl ;-) Cestou jsme potkali dikobraze, ale asi se styděl na fotku nepočkal.
 |
| Denali Hwy - Summit lake |
 |
| Denali Hwy |
 |
| Denali Hwy |
 |
| Denali Hwy |
 |
| Denali Hwy |
 |
| Denali Hwy |
 |
| Denali Hwy - zde jsme nocovali :-) výhled za milion |
 |
| Denali Hwy |
 |
| Denali Hwy - přístřešek v jednom ze dvou kempů podél silnice |
 |
| Denali Hwy - přístřešek v jednom ze dvou kempů podél silnice |
 |
| Denali Hwy |
 |
| Denali Hwy |
Nebylo tam tak zima, jak to na fotkách vypadá, ale teplo taky zrovna ne. Naneštěstí nás opustilo hezké počasí a stáhly se mraky. Nocovali jsme v půli cesty a odpoledne dorazili k branám národního parku Denali, kde byl náš zamýšlený cíl. Nicméně předpověď počasí nás trošku vyděsila, mělo tři dny jen pršet a být zataženo, rozhodli jsme se počkat na počasí a přidat výlet dál na sever - prostě na otočku (tam i zpět z Denali 1200 km) zajet k polárnímu kruhu, než se tu počasí umoudří :-) A tak jsme vyrazili po Parks hwy do města Fairbanks, hlavního města severu a druhé největší na Aljašce. Zde jsme doplnili zásoby a při cestě zpět tu také vyměnili olej a spali v nádherném hostelu v Teepe. Fairbanks má stejně jako většina měst na Aljašce zlatokopeckou historii. Prošli jsme tu krásným historickým parkem a muzeem o zlaté horečce.
 |
| Naše týpí v hostelu ve Fairbanks |
 |
| Interier zařízen hotelově no, ale i tak to mělo něco do sebe :-) Ale na zemi udusanou hlínu nebo větve, kožešiny a uprostřed ohniště, to bysme si dali líbit víc :-) |
 |
| Pink ponk v 23:00? Proč ne :-) |
 |
| Historický park v centru Fairbanks |
 |
| Historický park v centru Fairbanks |
 |
| Historický park v centru Fairbanks |
 |
| Historický park v centru Fairbanks |
 |
| Historický park v centru Fairbanks |
 |
| Historický park v centru Fairbanks |
 |
| Historický park v centru Fairbanks |
 |
| Historický park v centru Fairbanks |
Na jednu noc jsme také zastavili v Chena hot springs - termálních lázních asi 100 km od Fairbanks, mají tu kemp a bazén otevřený do půlnoci :-)
Poslední část cesty tvořila slavná Dalton Hwy. Začíná asi 135 km severně od Fairbanks a vede přes polární kruh až k severnímu ledovému oceánu (celkem 416 mil/670 km - k polárnímu kruhu jen 185 km). Je to opět krásná štěrková po většinou nezpevněná cesta, která kopíruje ropné potrubí. Byla vybudovaná olejářskými společnostmi, aby se dostali k svým ropným polím a následně otevřená i pro veřejnou dopravu. Podél cesty jsme neviděli žádná zviřátka, asi díky neustálému pendlování kamionů. Všude byla jen mračna komárů. Ale ten pocit, že jedete divočinou, kde nejsou města ani vesnice jen pár samousedlostí a benzínek, že stovky km na obě strany od silnice není nic jen tundra, už to je něco.
 |
| Autíčko před cestou |
 |
| Bobík s řidičem po překonání polárního kruhu a Dalton Hwy :-) Ve stejnem stavu jsme ho přivezli i na výměnu oleje :-) Nějak nebylo po cestě kde ho nablýskat, netušili jsme, že součástí výměny oleje je i prohlídka vozu, úklid interieru a umytí oken :-) Hanba nás polývala, kor když se jeden chlapík přisel zeptat, zda tu památku na zadním okně může umýt nebo nechat :-) |
 |
| Informační centrum |
 |
| Bereme si v íčku razítka na památku |
 |
| most přes řeku Yukon |
Navečer jsme dosáhli polárního kruhu a udělali si tam pořádnou českou hostinu na oslavu té daleké cesty - bramboráky a plzeňské. Nocovali jsme kousek za polárním kruhem na vyhlídce směrem k oceánu, ke kterému už nedojedem a ráno to otočili na cestu zpět do Denali doufajíc, že počasí si dalo říct.
Cesta ze Skagway k polárnímu kruhu trvala 4,5 dne a byla dlouhá 2.193 km včetně odbočky k Chena hot springs. Počítáno bez zpáteční cesty z polárního kruhu do Denali NP.
Ahojky
OdpovědětVymazatDěkujeme, že jste se s námi podělili o vaše zážitky z divočiny, ale stejně
mi to hlava nebere, když tam nocujete takto sami.
Ať vám vychází další vaše plány. Mějte se krásně a moc na vás vzpomínáme
Nazdárek, tady je jasně vidět,jak málo stačí člověku k životu......Horší by to asi bylo za špatného počasí,ale na fotkách to vypadá nádherně.Tak ať vám nadále vše vychází a my ostatní peciválové se těšíme na další příspěvky !
OdpovědětVymazatZdravíme z domova ! mamka a Pepa
Ahoj Kadliku a Evíku,
OdpovědětVymazatuž jsem si na pár fotkách říkala co je to za takovou tu modrou divnou barvu a teď mě tak napadlo, není to polární záře? Já si neumim ani představit, že tam vůbec není noc. Spaní v týpý vypadá vážně jak někde v hotelu, asi i mě by se více líbilo jak říkáte :-) Dobrý je jak jsou fotky s popiskem Denali Hvy a přitom tam žádná cesta není ani vidět, ať hledám jak hledám :-D Kadluš, přiznej se kolik jsi po ní jel, dodržoval jsi 50-ku? :-D Já tě úplně vidim jak sis to užíval a Bobík vypadá suprácky ještě s tou "památkou" jak se pán ptal jestli ji může smýt :-) dovolili jste mu to? Tedy plzínku a bramboráčky na polárním kruhu, to se jentak nevidí :-D Tak šťastnou cestu přeje Ala.
Ahojda Alčo,
Vymazattak bohužel polární záře je jedna z věcí na našem seznamu, kterou jsme neviděli. Je vídána v zimě a na severu, ale my po tvrdé práci neměli sílu být dlouho vzhůru a počkat si na ni, tak jsme žádnou neviděli. Od dubna do září ani na severu není vidět, to jsou pro změnu ty slavné bílé noci (days with midnight sun). Teď jsme konečně jižněji, tak je v noci zase tma i my se konečně po měsíci vyspali :-)
Některé fotky z Denali hwy, jsou focené na jednu či druhou stranu z cety, proto tam samotná cesta není vidět, jen někde je vidět, ale musí se dobře hledat :-) Co se týče rychlosti, Kája ji dodržoval snadno, v USA jsou totiž rychlosti udávané v mílích za hodinu takže padesátka znamená tak 80 km/h, což je na štěrkové cestě snadné dodržet, někde jsme dokonce museli jet o dost pomaleji, abysme neurvali kola :-) Na některých těch gravel roads je povolená rychlost jen 35 mph tedy asi těch 50 km/h.
Smýt památku v servisu jsme dovolili, ale hanba nás polývala, ono to nešlo zrovna snadno umýt, i vytvořit tu památku bylo dost těžké, to bláto tam dost přischlo a vytvořila se tam vrstva o cca 2mm.
Tak to je velká škoda s tou září, když už jste byli tak blízko..vyjela jsem si na googlu jak to vypadá a tohle tedy vážně není ono :-) ale žasnu čeho je příroda schopna :-O Jéé, ajooo vlastně, vy tam máte míle, jsem si říkala, že ta cesta by musela být nekonečná :-) Aha ahá, ale památka byla cool, vozítko s českou posádkou :-)
Vymazat