Denali National Park 12. 06. + 13. 06. 2014

Na druhý pokus nám Denali vyšlo nádherně. Již při našem příjezdu se obloha vyčistila a ujistila nás, že rezervovat si 2 nadcházející dny v parku je správná věc. Zamluvili jsme si kemp v parku a autobus, protože vlastním vozem se po jediné cestě, která parkem vede, volně pohybovat nelze, jen asi k prvnímu kempu. My ale chtěli projet téměř celou silnici parkem až ke kempu u Wonder Lake pod slavným Mt McKinley.

Přenocovali jsme v hezké stanové chatičce v kempu nedaleko vstupní brány do kempu a druhý den ráno naše dobrodružství začalo.

Těsně před příjezdem do parku jsme potkali mladého losa, jak brodí řeku, za ním můžete vidět cizí auto, jak zaparkovalo blízko kvůli fotce, poděšený los začal brodit zpět.

Naše roztomilá chaloupka na břehu řeky u vstupu do parku

V 7:15 ráno nás vyzvedl autobus na parkovišti u návštěvnického centra. Líbilo se nám, jak je park kempařům a baťůřkářům nakloněn - když přenocujete v kempu, máte levnější autobus než jednodenní návštěvníci a po celou dobu, kdy jste v parku, můžete u vstupu gratis parkovat. Navíc kemp v parku nebyl nijak předražený.

Počasí bylo nádherné, vidět byl celý pás hor včetně Mt McKinley, což se rozhodně neděje denně a každý, komu se to poštěstí si toho musí vážit. Kochali jsme se na několika zastávkách během asi 5ti hodinové jízdy parkem. Viděli jsme 2 Grizzly medvědy, dokonce jednu maminu s mláďaty, několik Caribou, lyšku a Dall Sheep (taková horská ovce se zahnutýma rohama).

My dva a McKinley

Mt McKinley, jako z časopisu

Takhle blízko cesty se dají zvířátka vidět, ale některá byla pěkně daleko

Když jsme dojeli ke kempu, postavili si stan s výhledem na dominantu parku a že půjdem někam na tůru....no jo, ale to je tady trošku svízel, nebo spíš dost netradiční zvyk. V Denali nejsou téměř žádné značené cesty, je tu ta dálnice a pár turistických krátkých stezek tak na hodku či dvě, ale to vše. Denali si zakládá na tom, že jsou divočina, žádné cesty! Navíc turisti jsou přemlouváni k tomu aby nenásledovali vyšlapané cesty od předchozích turistů a šli jinudy, aby park zůstal divočinou bez cest....to se hezky řekne, pokud by tu krajina vypadala jako v Čechách, řídký les, louky atp. My ale kolem Wonder Lake měli typickou tundru - malé keříky téměř všude a když stromky, tak husté a neprostupné. Navíc spousta mokřadů a malých jezírek a vyschlých jezírek, tudíž se v tom jde dost špatně, furt se propadáte a boříte. Nemluvě o spoustě komárů, která na vás útočí jakmile se tím křovím proženete. A to prý sezóna ještě nezačala a komárů moc není.

Náš stan pod nejvyšší horou severní Ameriky

Káju divočina bez cest po první procházce vyčerpala a odradila, lehnul si ke stanu a kochal se horama až do večera, pak usnul jako špalek. Evča si bez něj odpoledne a druhý den ráno dala dvě kratší procházky po okolí a druhý den kolem oběda ho přemluvila aspoň na jednu túru, jedinou značenou a zpevněnou v okolí kempu.

Odpoledne se obloha zatáhla a začlo pršet, tak jsme na nic nečekali a vzali první autobus zpět ke vstupu. Naneštěstí to byl turistický a ne pro kempaře...byl nacpaný k prasknutí. Viděli jsme orly, grizzlyho a krásného velkého dospělého losa s plným "lopatkovým" parožím (přes křoví a dav v autobuse nešlo vyfotit).

Nakonec jsme se usnesli, že to je moc zajímavé nechat divočinu divočinou a lidi ať si jdou krajinou jako ti první, kteří sem přišli. Země přeci dřív byla celá bez cest!

Ráno bylo jezero jako zrdcadlo

Mt McKinley aneb v indiánštině Denali - the high one!